Příběh prostého občana, který si dovolil upozornit boha soudce, že se dopustil hrubé chyby.

Nejprve mi dovolte, abych se Vám krátce představil.

Jmenuji se Luboš Meszner a moje nedobré zkušenosti s českou justicí se tradují od roku 2004, kdy jsem byl jako otec (tedy největší zločinec) postaven před soud, který měl upravit poměry rodičů k nezletilému synovi na dobu před a po rozvodu.  Již tehdy jsem se začal protivit novodobým daimónům (soudkyni OS pro Prahu 4 JUDr. Kymličkové), kdy jsem nemohl pochopit, proč by měl být syn svěřen do výlučné péče matky, když jsme se o syna doposud oba starali stejnou měrou a syn má rád oba rodiče.  Za tuto drzost jsem byl soudem odsouzen k trestu v podobě nesplnitelného výživného ve výši 15000,- Kč měsíčně při platu cca 13000,- Kč.  Příběhy rozvedených otců jsou si velmi podobné. Po získání nadvlády nad otcem svěřením syna do výlučné péče, potřebovala bývalá manželka Monika Mesznerová také získat nadvládu nad společným majetkem. A tak zatím co jsem vydělával na nehorázné výživné, totálně vyrabovala náš společný byt a se synem se tajně odstěhovala neznámo kam.

Několik dalších let jsem se pak protivil další novodobé daimóně (soudkyni OS pro Prahu 4 Mgr.Winklerové), kdy jsem se zcela marně domáhal alespoň udržení pravidelného kontaktu se synem a stanovení vyživovací povinnosti, kterou bych byl reálně schopen plnit. Šest let pekla, které si asi málokdo dokáže představit, kdy jsem byl zcela odloučen od svého syna a pravidelně vystavován útrpnému právu (trestní stíhání pro neplnění výživného, exekuce pro dluh na výživném) ze strany dalších novodobých daimónů (soudců, policistů a exekutorů).  O syna jsem definitivně přišel, kdy v něm bývalá manželka vypěstovala silný syndrom zavrženého rodiče a syn mě dnes nenávidí natolik, že mi ani nepošle přání k narozeninám.  Jediným úspěchem (pokud se to tak dá nazvat) za těch 6 let tedy bylo snížení výživného na částku 6500,- Kč měsíčně.

Vyprávění o prožitém pekle by jistě vydalo na celou knihu, ale o tom tento příběh není. Jedná se pouze o úvod příběhu pro pochopení všech souvislostí. Příběh, který bude následovat, je jen střípkem z prožitého pekla a měl by být varováním všem, před absolutní nadvládou novodobých diamónů (soudců) nad celou společností, kdy již nelze zaručit, že se některý z těchto daimónů nepřevtělí v bohyni Adikii nebo boha Momóse a ti pak budou rozhodovat o našich osudech. 

Příběh

I. díl - Podání žalobního návrhu

V souvislosti s vydáním metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti „Doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené dítě“ (dále jen tabulky výživného) jsem se dne 17. června 2010 v dobré víře obrátil na Obvodní soud pro Prahu 4 s žalobním návrhem na úpravu mojí vyživovací povinnosti (jsem tedy žalobce) k nezaopatřenému zletilému synovi (je tedy žalovaný) s tím, že se soudy budou řídit metodickým pokynem nadřízeného orgánu a po 6 letech zlovůle upraví mojí vyživovací povinnost tak, abych byl schopen jí řádně plnit, aniž bych musel rozprodávat zbytek majetku, který se mi po rozvodu podařilo zachránit z celého dřívějšího společného jmění manželů, na který jsem celý život pracoval.

Celý žalobní návrh zde: Návrh na úpravu výživného.pdf (99,9 kB)

Občanský soudní řád

Úkony účastníků řízení § 41

(1) Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.

(2) Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

II. díl - Reakce soudu

Koncem července 2010 jsem od OS pro Prahu 4 obdržel Usnesení č. j. 55 C 56/2010 ze dne 16. července 2010, ve kterém mě novodobý daimón soudkyně JUDr. Smitková vyzvala, abych:

Ano. Čtete správně! Abych uvedl „konkrétní výši výživného, kterou na žalovaném požaduji“, a že se „svojí žalobou domáhám, aby soud uložil žalovanému hradit výživné…“

Pro další vývoj příběhu to není až tak podstatné, ale nutno uvést, že mimo tohoto zjevného nesmyslu jsou nesmyslné i právní úvahy soudkyně JUDr. Smitkové, kdy tvrdí, že žalobní petit musí obsahovat „konkrétní částku“, aby byl vykonatelný. Soudy však zcela běžně přijímají tisíce žalobních návrhů, ve kterých žalobní petit žádnou konkrétní částku neobsahuje, a přesto jsou vykonatelné. Jedná se o návrhy matek na svěření dětí do jejich výlučné péče, žalobní návrhy na ochranu osobnosti apod. Navíc můj žalobní petit vycházel přesně z tabulek Ministerstva spravedlnosti (příslušná procentní sazba dle věku dítěte), na základě kterých si "konkrétní částku" za pomocí kalkulačky hravě spočítá i inteligenčně podprůměrná osoba. Žalobce i žalovaný, mají oba středoškolské vzdělání a lze tak předpokládat, že by se s takovým žalobním petitem velmi snadno vypořádali. Nelze ani pochybovat, že by se s takovým žalobním petitem nedokázal případně vypořádat i vykonavatel soudního rozhodnutí (exekutor).  

Celé usnesení zde: Usnesení1.pdf (649,2 kB)

III. díl - Měsíc od podání žalobního návrhu

Neznalému se může zdát, že se vcelku nic nestalo. Soudkyně „jen“ udělala chybu, všechno se to nějak vysvětlí a jistě svojí chybu opraví. Ve skutečnosti je to velký problém. Po více jak měsíci od podání žalobního návrhu jste opět na samém začátku a na rozdíl od soudkyně, která vyrábí zmetky v pracovní době, musíte po svojí nezmetkovité a namáhavé práci odpovědět soudu a to nejpozději ve lhůtě 15 dnů. Pokud tuto lhůtu promeškáte byť o jediný den, pak jste ani nemuseli podávat nějaký žalobní návrh, kdy soud vaší vinou řízení zastaví, protože jste neuposlechli výzvu soudu, i když je naprosto nesmyslná.

Celé doplnění žalobního návrhu zde: Doplnění návrhu na úpravu výživného.pdf (82,5 kB)

Může se zdát, že moje reakce byla nepřiměřená, ale v daném případě vám jde doslova o každou minutu, kdy podle nového trestního zákoníku naplňuje neplacení výživného po dobu 4 měsíců znaky trestného činu zanedbání povinné výživy dle § 196 tr. zákoníku (dříve § 213). 

Změnu trestního zákoníku navrhlo Ministerstvo spravedlnosti pod vedením JUDr. Pospíšila. „Obecně jde u nového zákoníku o snahu zpřísnit postih trestných činů proti životu, zdraví a lidské důstojnosti a naopak neposilovat či dokonce v některých případech zmírnit postih zejména majetkové trestné činnosti,“ k tomu tehdy uvedla mluvčí resortu justice Jitka Zinke.

Nepochybně je v zájmu společnosti zpřísnit postih trestných činů proti životu a zdraví, ale zcela v rozporu s tvrzením Ministerstva spravedlnosti však došlo i k zpřísnění majetkové trestné činnosti  – neplacení výživného, které jako trestný čin není posuzováno v žádném z vyspělých právních států ve smyslu Úmluvy o lidských právech, ke které po změně režimu ČR přistoupila.

Protokol č. 4 Úmluvy o lidských právech

 Článek 1 – Zákaz uvěznění pro dluh

 Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

Před novelou trestního zákoníku se považovalo za naplnění znaků trestného činu neplnění vyživovací povinnosti po dobu, která se přibližovala době 6 měsíců. V době, kdy bývalá poslankyně Mazuchová (ČSSD) šířila svoje nesystémové populistické nápady se zabavováním řidičáků neplatičům výživného, se v zahulené kanceláři v hlavě Veřejného ochránce práv JUDr. Motejla zrodila vzácná myšlenka, že pro naplnění znaků tohoto trestného činu se nemusí nutně jednat o dobu 6 měsíců podle doposud všeobecně uznávaných pravidel a trestní stíhání je možné zahájit i dříve. To pak nepochybně vedlo ke zkrácení lhůty na 4 měsíce. Přestože se nejedná o trestný čin proti životu a zdraví, došlo u tohoto trestného činu ke zdvojnásobení trestních sazeb!

sazba	před novelou	po novele
podle odst.1)	podmíněný trest až 1 rok nepodmíněně	podmíněný trest až 2 roky nepodmíněně
podle odst.2)	podmíněný trest až 2 roky nepodmíněně	nepodmíněně 6 měsíců až 3 roky
podle odst.3)	nepodmíněně 6 měsíců až 3 roky	nepodmíněně 1 rok až 5 let

 

I kdyby soud I. stupně stihl ve věci rozhodnout ve lhůtě 4 měsíců, což je s ohledem na údajnou nutnost doplnění žalobního návrhu velmi nepravděpodobné, je nutné také počítat s tím, že písemné vyhotovení rozsudku vám přijde nejdříve za měsíc od vyhlášení rozsudku a pak ještě necelý měsíc běží další lhůta, ve které může protistrana podat odvolání. Teprve tehdy by byl rozsudek platný, avšak za předpokladu, že se protistrana neodvolá (což je více než pravděpodobné). Do té doby však stále musíte platit výživné podle předchozího rozsudku a to bez ohledu na to, zda na to máte či nikoliv, jinak jste vystaveni možnosti zahájení trestního stíhání.  

Komu by se ale chtělo ve svém volném čase reagovat na nesmyslná usnesení soudu a místo zajišťování prostředků na vlastní obživu a výživné být vláčen několika stupni policejních orgánů a soudů pro neplacení výživného, proto jsem se obrátil na Veřejného ochránce práv JUDr. Motejla (když měl ten vzácný nápad se zkrácením lhůty na 4 měsíce), aby mi tedy poskytl informaci, co mám dělat, abych se této nepříjemné situaci vyhnul.  Jako odpověď mi přišly několik let staré informační materiály k práci Veřejného ochránce práv, kopie nějakého rozsudku Nejvyššího soudu, kterým byl neplatič výživného po letech zproštěn viny až v rámci dovolání (tedy až mimořádným opravným prostředkem) a blábol, který mi nijak nepomohl. Být vláčen orgány činnými v trestním řízení a čekat, zda vás soudce podle svojí momentální nálady pošle nebo nepošle do kriminálu, je podle Veřejného ochránce práv naprosto přirozenou a normální náplní života občanů. 

III. díl - Měsíc od podání žalobního návrhu - pokračování

Na tomto místě je nutné uvést, že orgány činné v trestním řízení dokonce považují za naplnění znaků trestného činu zanedbání povinné výživy, i když platíte výživné pravidelně, avšak méně, než vám bylo uloženo řadu let starým rozsudkem, který vycházel z jiné situace než je vaše současná situace, přestože částečné neplnění vyživovací povinnosti trestní zákoník jako trestný čin nikde neuvádí. Právě za částečné neplnění vyživovací povinnosti jsem byl dříve odsouzen k podmíněným trestem, i když jsem byl zastupován advokátem (jak radí Veřejný ochránce práv) a toto nezákonné odsouzení nezrušil ani Ústavní soud, na který jsem se prostřednictvím svého advokáta obrátil se stížností pro porušení základních lidských práv.

Úmluva o lidských právech

Článek 7 – Zákaz trestu bez zákona

 1.      Nikdo nesmí být odsouzen za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, nebylo podle vnitrostátního nebo mezinárodního práva trestným činem. Rovněž nesmí být uložen trest přísnější, než jak bylo možno uložit v době spáchání trestného činu.

2.      Tento článek nebrání souzení a potrestání osoby za jednání nebo opomenutí, které v době, kdy bylo spácháno, bylo trestné podle obecných právních zásad uznávaných civilizovanými národy.

Krom postkomunistických států nemá žádný z civilizovaných národů ve svých zákonech zakotveno neplnění vyživovací povinnosti jako trestný čin a případný dluh na výživném se řeší civilně právní cestou – exekucí. Soudci Ústavního soudu se dokážou bít za svoje platy proti celému národu, ale jen velice zřídka se dokážou postavit za práva občanů proti svým kolegům soudcům na úrovni obecných soudů a svými nálezy udržují právní řád České republiky na úrovni totalitního státu.

Trestný čin zanedbání povinné výživy měl svoje opodstatnění v minulém režimu, kdy díky umělé zaměstnanosti měl každý práci (přesněji byl někde zaměstnán) a tedy musel mít nějaký příjem. Pokud tedy neplatil výživné, dalo se dovodit, že tak činí úmyslně nebo z nedbalosti. Krom soudců však současný režim (a to i v době nemoci) stabilní a pravidelný příjem nikomu nezaručuje. Z trestného činu zanedbání povinné výživy se tak stal nástroj na trestně právní a ekonomickou šikanu slušných otců, kteří se s větším či menším úspěchem snaží poprat s nástrahami tržního hospodářství, a pro asociální živly přespávajícími pod mosty last minit cestovní kanceláře na zimní rekreaci s plnou penzí.

Je tedy nutné vyzdvihnou alespoň malé záchvěvy civilizovaného práva, které do zákona prosadila předchozí ministryně spravedlnosti JUDr. Kovářová, když na polovinu snížila odměny exekutorů při vymáhání dlužného výživného, kdy smyslem vymáhání dluhu nemá být ekonomická likvidace plátce výživného, ale jen vymožení dlužného výživného.

K logickému závěru také dospěl prezident Václav Klaus, když udělil milost Petru K. a prominul mu zbytek trestu odnětí svobody uložený za podvod a zanedbání povinné výživy. Přihlédl k tomu, že dlužné výživné již uhradil a běžné výživné dále pravidelně platí. Jmenovaný nyní žije řádným životem a část trestu již vykonal. V důsledku výkonu trestu odnětí svobody přijde o své zaměstnání a opět nebude moci plnit svoji vyživovací povinnost.

IV. díl – Stížnost na průtahy v řízení k předsedovi soudu

V případě nezletilých dětí je rozsudek předběžně vykonatelný a byl by platný i v případě odvolání protistrany. To však v tomto případě neplatí, kdy se jedná o zletilé dítě a pokud se protistrana odvolá, pak nelze očekávat další postup ve věci dříve jak za půl roku. Mezi tím však advokát protistrany v rozsudku soudu I. stupně „objeví“nějakou nepřesnost (což při kvalitě práce soudců není až takový problém) a požádá soud o opravu této nepřesnosti. Přesně tak postupoval advokát mého syna JUDr. David Černý v předchozím řízení. Věc putovala od soudce k soudci, k prvotní „drobné“ chybě soudkyně se kupily chyby dalších soudců, neustále jsem musel reagovat na jejich nesmysly a ve vlastní věci se rok nic nedělo! (Jedná se o podobný příběh, který zde právě popisuji  a nepochybně bude zajímavé uvést podrobnosti, proto se k tomu vrátím až na konci Příběhu.) To už ale dávno stojíte před soudem jako největší grázl na úrovni Berdychova gangu pro neplacení výživného. Zdánlivě nepatrná chyba soudkyně na samém začátku řízení vám tak může do značné míry zkomplikovat život. Proto jsem se rozhodl využít svých zákonných možností a podal jsem k předsedovi soudu stížnost na průtahy řízení, ve kterém jsem upozornil na skutečnost, že soudkyně JUDr. Smitková nepochopila text psaný v úředním jazyce, kdy převrátila smysl mého žalobního návrhu a dochází tím k neopodstatněným průtahům v řízení. 

Celá stížnost zde: Stížnost na průtahy v řízení.pdf (82,6 kB)

 Listina základních práv a svobod čl. 38
2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Zákon o soudech a soudcích

§ 171

Předseda okresního soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, přísedícími, vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky, soudními vykonavateli a jinými zaměstnanci působícími u okresního soudu.

§172

Orgán státní správy soudu je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

V. díl – Vyřízení stížnosti předsedkyní OS pro Prahu 4 JUDr. Pokornou

Orgán státní správy soudu je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Dopis předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné můžete číst třeba několikrát za sebou, ale ani tak zde nejdete jediné slovo o předmětu mojí stížnosti, tedy o tom, že soudkyně JUDr. Smitková zcela převrátila smysl mého žalobního návrhu a tím dochází k neopodstatněným průtahům v řízení. Nabízí se vysvětlení, že novodobí daimóni jsou o svojí neomylnosti natolik přesvědčeni, že je zcela zbytečné prošetřit skutečnosti uvedené prostým občanem ve stížnosti. Tomu by částečně odpovídalo následující ustanovení Zákona o soudech a soudcích.

Zákon o soudech a soudcích

§ 80 odst. 6)

Soudce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu ……

Vysvětlení však má ve skutečnosti hořkou příchuť špatných lidských vlastností, které by měly být především nezávislým soudcům zcela cizí.

 Zákon o soudech a soudcích

§ 80

(1) Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

(2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména

a) je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst,

b) je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce, 

e) musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků,

f) dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.

Jako zákazníkovi justice mě může být celkem jedno, jaké všechny další funkce zastává soudce, kterému byla podle rozvrhu práce soudu moje věc přidělena. Kdybych se o to zajímal dříve, mohl jsem svojí stížnost na průtahy v řízení k předsedkyni OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné zcela vypustit, kdy až dodatečně jsem zjistil, že soudkyně JUDr. Smitková je zároveň místopředsedkyní OS pro Prahu 4. Lze si jen těžko představit, že by při současném stavu justice předsedkyně soudu vytkla nějakou chybu svojí kolegyni místopředsedkyni soudu. Tomu také zcela nepochybně odpovídá způsob, jakým byla moje stížnost předsedkyní OS pro Prahu 4 JUDr. Pokornou prošetřena a vyřízena.

Protože jsem si však jako prostý občan dovolil upozornit na nekvalitní práci novodobého daimóna soudkyně JUDr. Smitkové, začíná ve věci přituhovat, kdy jsem tím měl podle předsedkyně OS pro Prahu 4 soudkyně JUDr. Pokorné naplnit znaky trestného činu útoku na státní orgán. Podívejme se tedy podrobněji na tento trestný čin.

Oddíl první

Trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele

Útok na státní orgán

§ 153

(1)    Kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2)    Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán

a)      způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví, nebo

b)      způsobí-li takovým činem škodu většího rozsahu nebo jiný zvlášť závažný následek.

(3)    Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

 § 154

(1)    Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu

a)      v úmyslu působit na výkon pravomoci státního orgánu, nebo

b)      Pro výkon pravomoci státního orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2)    Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

Doručení doplnění žalobního návrhu soudu nebo stížnosti na průtahy v řízení k předsedovi soudu lze asi jen těžko považovat za násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci soudu, které má na mysli toto ustanovení, i když nutit tím novodobé daimóny k nějaké práci mohou cítit jako násilí na nich páchané.  V těchto podáních jsem ani nikomu nevyhrožoval usmrcením, ublížením na zdraví atd. Pokud jsem se ve svých podáních údajně dopouštěl „urážek soudců“, mohlo by se tedy asi nejspíše jednat o útok na státní orgán podle § 154 odst. 2) trestního zákona. Má to však jeden zásadní háček, který neznalému věci nepochybně unikl. Stačí si však přečíst nadpis prvního oddílu trestního zákona a zjistíte, že soudce není státní orgán, kterým je v daném případě Obvodní soud pro Prahu 4, a údajně uražení soudci jsou veřejní činitelé.

Má to však ještě jeden háček. Jak již bylo na jiném místě zmíněno, v lednu tohoto roku s velkou slávou vstoupil v platnost nový trestní zákoník, který pojem "útok na státní orgán" vůbec nezná! 

Díl 1

 Trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby

§ 323 Násilí proti orgánu veřejné moci

(1) Kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

   a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,

   b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo

   c) způsobí-li takovým činem značnou škodu.

(3) Odnětím svobody na čtyři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1

    a) těžkou újmu na zdraví,

    b) škodu velkého rozsahu, nebo

    c) poruchu v činnosti takového orgánu.

(4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

 § 324 Vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci

 (1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody

    a) v úmyslu působit na výkon pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, nebo

    b) pro výkon pravomoci takového orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody až na pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní.

Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že v novém znění tohoto trestného činu bylo vypuštěno ustanovení o hrubé urážce státního orgánu, kterým mi předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorná vyhrožovala. Teoreticky by se tedy podle nového trestního zákoníku mohlo jednat o některý z trestných činů proti úřední osobě.

§ 325 Násilí proti úřední osobě

(1) Kdo užije násilí

   a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo

   b) pro výkon pravomoci úřední osoby, bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až šest let bude pachatel potrestán,

   a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní,

   b) ublíží-li takovým činem jinému na zdraví, nebo

   c) způsobí-li takovým činem větší škodu.

(3) Odnětím svobody na tři léta až dvanáct let bude pachatel potrestán,  způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1

   a) těžkou újmu na zdraví, nebo

   b) škodu velkého rozsahu.

(4) Odnětím svobody na osm až šestnáct let bude pachatel potrestán,  způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

(5) Příprava je trestná.

 § 326 Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením značné škody

   a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, nebo

   b) pro výkon pravomoci úřední osoby, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody až na pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní.

Ani zde však nenajdete jediné ustanovení, kde by oprávněná kritika špatné práce místopředsedkyně OS pro Prahu 4 soudkyně JUDr. Smitkové naplňovala znaky tohoto trestného činu.

VI. díl -Stížnost na průtahy v řízení a nevhodné chování státní správy soudu k Veřejnému ochránci práv

Celý text zde: www.ochrance.cz/chcete-si-stezovat

S takto vyřízenou stížností na průtahy v řízení a arogancí moci ze strany předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné jsem se pochopitelně nemohl smířit. Jsa poučen z informačních letáků o činnosti Veřejného ochránce práv (které mi sám nedávno zaslal), jsem se tedy obrátil na RNDr. Seitlovou, která v tu dobu dočasně zastupovala Veřejného ochránce práv, se stížností na průtahy v řízení zaviněné soudkyní JUDr. Smitkovou, kdy zcela převrátila smysl mého žalobního návrhu a stížností na způsob, jakým státní správa soudu (předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorná) přešetřila a vyřídila mojí stížnost na porušování mého oprávněného zájmu na rychlém vyřízení věci. Zároveň jsem také podal stížnost na nevhodné chování JUDr. Pokorné, kdy mě arogantně vyhrožuje neexistujícím trestným činem a do značné míry tím znevažuje důstojnost svojí soudcovské funkce.

Celé znění stížnosti zde: Stížnost na předsedkyni soudu ochránci.pdf (252,2 kB)

VII. díl - Vyřízení stížnosti zástupkyní Veřejného ochránce práv RNDr. Seitlovou

Zástupkyně Veřejného ochránce práv RNDr. Seitlová v tom má po „prostudování stížnosti se všemi přílohami“ naprosto jasno. Všechno je naprosto v pořádku, včetně toho, že na místo řádného přešetření mojí stížnosti na průtahy v řízení, mi předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorná ještě arogantně vyhrožuje neexistujícím trestným činem.

Když si budete chtít stěžovat na nekvalitní práci soudce, nejdříve se ještě několikrát podívejte, co jste vlastně do žalobního napsali a „jste-li přesvědčeni“, že soudce špatně posoudil vaše podání, tak v první řadě musíte reagovat na jeho nesmyslné požadavky (uvedení „konkrétní částky“) a teprve pak jej můžete „případně“ upozornit na nějaké "nedostatky ohledně účastníků řízení". Vždyť o účastníky řízení tady vůbec nejde. Soudy nejsou určeny pro řešení jejich věcí, ale pro jejich obtěžování nesmyslnými požadavky ze strany soudců.

Docela by mně zajímalo, zda by zástupkyně Veřejného ochránce práv RNDr. Seitlová považovala za "případný nedostatek", kdyby na někoho podala exekuci a exekutor jí pak z "nedostatku" soudykně "ohledně označených účastníků řízení" přišel zabavit veškerý majetek.

VIII. díl – Návrh na vydání předběžného opatření

Od podání žalobního návrhu již uběhly téměř 3 měsíce a ve vlastní věci jsme stále na samém začátku. Navíc je zcela převrácený smysl žalobního návrhu a nikoho to netrápí. Podle dosavadního vývoje bude asi ještě hodně dlouho trvat, než se mi podaří někoho přesvědčit, že novodobý daimón soudkyně JUDr. Smitková udělala hrubou chybu, tuto chybu jí vytkne a věci se dají do pořádku. (V minulém podobném případě, o kterém jsem se zde již krátce zmínil, mi to trvalo jeden rok.) Napadlo mě tedy využít zákonné možnosti dočasné úpravy poměrů do pravomocného rozhodnutí ve věci.

Občanský soudní řád

§ 74

(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

Mimo obecných náležitostí jsem hned v samotném začátku návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, že soudkyně JUDr. Smitková převrátila smysl mého žalobního návrhu a dochází tím k neopodstatněným průtahům v řízení. Uvedl jsem zde i onu požadovanou „konkrétní částku“, jakou bych měl jako žalobce zatímně žalovanému hradit výživné do pravomocného rozhodnutí ve věci.

Celé znění návrhu na vydání předběžného opatření: Návrh na přeběžné opatření.pdf (93,5 kB)   

IX. díl – Usnesení o vydání předběžného opatření

O návrhu na vydání předběžného opaření rozhodovala soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Malíková. Nejedná se tedy o soudkyni JUDr. Smitkovou a ani soudkyni JUDr. Pokornou, které již ve věci prováděly nějaké úkony. Jedná se o soudkyni, která o věci doposud vůbec nic nevěděla a při svém rozhodování tedy nemohla vycházet ze svého dřívejšího byť pomýleného přesvědčení o svojí neomylnosti jako soudkyně JUDr. Smitková nebo  JUDr. Pokorná. 

IX. díl – Usnesení o vydání předběžného opatření – pokračování

Pro názornou ilustraci o kvalitě práce soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Malíkové, musím na tomto místě upozornit na další skutečnosti, které s vlastním příběhem až tak nesouvisí. Převrácení smyslu žalobního návrhu, nebo-li  „nedostatek ohledně účastníků řízení“ (viz. zástupkyně VOP RNDr. Seitlová), totiž není jediným „nedostatkem“, kterého se soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Malíková ve svém usnesení dopustila. 

Občanský soudní řád

§ 75

 (2) Návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá…

Ve svém návrhu na vydání předběžného opatření jsem vylíčil skutečnosti o tom, že je třeba,  aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, kdy od poslední úpravy výživného zcela nepochybně došlo k celé řadě změn poměrů, které zakládají novou úpravu výživného. Vylíčil jsem skutečnosti, které odůvodňují předběžné opatření, kdy je v právní státe nepřijatelné, abych stále plnil povinnost, která mi byla stanovena v rozporu s čl. 4 LZPS pouze podle momentální nálady soudkyně OS Pro Prahu 4 Mgr. Winklerové, a která je dvojnásobná oproti metodickému pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocení rozhodování soudů v otázkách výživného. Dokonce jsem navrhnul i tolik žádnou “konkrétní částku“, abych nezavdal příčinu k zamítnutí návrhu právě z tohoto důvodu. (V případě návrhu na vydání předběžného opatření to není problém, kdy se jedná o dočasnou úpravu, tedy zálohu na výživné do pravomocného rozhodnutí, podle kterého by se pak vypočítávala „konkrétní částka“ a došlo by k vyrovnání případného přeplatku či nedoplatku na výživném.)   

Občanský soudní řád

§ 76

(1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby

   a) platil výživné v nezbytné míře;

Podle soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Malíkové však nejsou splněny předpoklady pro nařízení předběžného opatření, kdy poměry účastníků jsou upraveny v hrubém rozporu s čl. 4 LZPS řadu let starým rozsudkem, který vycházel ze zcela odlišné situace než je současná (žalovaný je již zletilý atd.)  a sjednocení pravidel rozhodování soudů v otázce výživného v duchu čl. 4 LZPS není důvodem k vydání předběžného opatření, přestože ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) o.s. ř. je plnění výživného v nezbytné míře hned prvním z důvodů k vydání předběžného opatření. Navíc podmínku, že k vydání předběžného opatření nemohu být vztahy účastníků řízení upraveny nějakým řadu let starým rozsudkem, Občanský soudní řád neobsahuje.  Oproti tomu Zákon o rodině obsahuje ustanovení, podle kterého, dojde-li ke změně poměrů, může soud změnit rozhodnutí o výživném. 

Když se nenašel důvod k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření z důvodu neuvedení „konkrétní částky“, našel se tedy jiný důvod k zamítnutí návrhu, přestože doposud žádná soudkyně vydání metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti  na sjednocení rozhodování soudů v otázce výživného neshledala jako nedostatek, který by bylo nutné odstranit, a který by nějak bránil vydání rozhodnutí ve věci.    

Zákon o rodině

§99

(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném ......

Soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Malíková převrátila nejen smysl původního žalobního návrhu, smysl návrhu na vydání předběžného opatření, ale ignoruje základní práva daná Listinou základních práv a svobod a převrací i smysl platných zákonů.  

X. díl - Odvolání proti usnesení soudkyně JUDr. Malíkové

Pokud někdo v anketě na otázku: „Nad čím přemýšlela soudkyně JUDr. Malíková, když odůvodňovala svoje usnesení?“ hlasoval pro některou z nabízených odpovědí, pak se zmýlil.

Když si pozorně přečtete všechna usnesení, nepochybně dojdete k závěru, že pravým důvodem, který odváděl pozornost soudkyně JUDr. Malíkové (ale také JUDr. Smitkové a JUDr. Pokorné) je metodický pokyn Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů, který u soudců vyvolává až panickou hysterii, protože jeho zavedením by se ukázalo, že je zde více soudců, než ve skutečnosti potřebujeme, kdy vypočítat výživné podle příslušené sazby zvládnou rozvedení rodiče a zletilé nezaopatřené děti i bez jejich asistence. Navíc metodickým pokynem Ministerstva spravedlnosti ztrácejí ideální nástroj k právní a ekonomické šikaně „zlobivých“ tatínků, kteří je nutili a nutí k prolomení zaběhnutých pověr, že lepším rodičem na péči a výchovu dětí je zásadně matka a otec je dobrý jen na placení výživného.  

Soudkyně JUDr. Malíková se tedy především soustředila na vymyšlení cesty, jak návrh na vydání předběžného opatření zamítnout, a protože se v tu dobu spis nacházel na Městském soudě v Praze, tak si ulehčila práci a do svého usnesení překopírovala části z předchozího usnesení vydaného soudkyní JUDr. Smitkovou včetně hrubé chyby (převrácení smyslu žaloby), kterou v tomto usnesení udělala.

Malé děti ve školách učíme, že se nemá opisovat a soudkyně, které by měly být ikonami mravnosti, od sebe opisují zcela bez uzardění. Představa o tom, jak soudkyně přistupují ke svojí práci, kterou mohou do značné míry ovlivnit celý váš život, je naprosto šílená. Nelze se tedy ani divit, že moje odvolání proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření obsahuje drtivé hodnocení kvality práce soudkyně JUDr. Malíkové (tedy nikoliv hodnocení její osoby). 

Obvodní soud pro Prahu 4

28. pluku 1533/29b

100 83 Praha 10

V Praze dne 21. září 2010

Č. j. 55 C 56/2010

Věc: odvolání proti usnesení

Odvolávám se proti usnesení OS pro Prahu 4 č. j. 55 C 56/2010 ze dne 8. září 2010, kterým byl zamítnut můj návrh na vydání předběžného opatření.

Základním důvodem pro odvolání je především ta skutečnost, že se jedná o další paskvil soudců OS pro Prahu 4, kdy soudkyně JUDr. Malíková z lenosti použila v odůvodnění usnesení ze dne 8. září 2010 části odůvodnění předchozího usnesení ze dne 16. července 2010 soudkyně JUDr. Smitkové, a z hrubé nedbalosti tak jako tupá ovce opsala nesmysly soudkyně JUDr. Smitkové, která buď z nedostatku inteligence či z hrubé nedbalosti zcela zaměnila smysl žaloby.

Za dané situace pak ani nemá smysl vznášet nějaké odvolací námitky, kdy lze důvodně pochybovat o tom, co vlastně vedlo ve svých úvahách soud k zamítnutí předběžného opatření.  

Luboš Meszner

XI. díl - Reakce soudu na odvolání

Ten, kdo by si myslel, že drtivá kritika kvality práce soudkyň OS pro Prahu 4 některou z nich přivede ke zjištění svojí chyby a zjednání nápravy, šeredně se zmýlil. Naopak je potřeba chybu co nejdéle udržet na půdě domovského soudu, aby se to nedostalo k nadřízenému soudu, který by na to musel nějak reagovat a některému ze soudců  by mohla dojít trpělivost s „kopanci“ nižších soudců, protože se potřebuje soustředit na svojí vlastní práci (příp. zakrývání svých vlastních „kopanců“). Přichází tedy ke slovu známá zdržovací taktika obtěžování účastníka řízení požadavkem na doplnění. I když jsem zcela jasně uvedl důvod, pro který se odvolám, byl jsem soudkyní JUDr. Smitkovou vyzván, abych doplnil v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu.

Odůvodnění usnesení dále obsahuje už jen nepřeberné množství různých ustanovení překopírovaných z Občanského soudního řádu bez nějakého větného spojení. 

Poněkud nelogicky není pro rozhodnutí o odvolání ve věci vydání předběžného opatření stejně krátká 7 denní lhůta, jako pro prvotní vydání rozhodnutí o předběžném opatření.  Odvolací řízení tak může proběhnout třeba až za několik měsíců. Pokud vám jde o čas, pak odvolání nebo dokonce nějaké doplňování odvolání ztrácí smysl a kýžený efekt předběžného opatření.

K této výzvě jsem soudu doručil dopis, kde jsem krátce popsal, že je odůvodnění napadeného usnesení zmatečné, nepřesvědčivé a lze tedy vážně pochybovat o tom, co vedlo soud k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Požadovaný odvolací důvod jsem pak uvedl na samostatném listě velikosti A4 s nápisem:

Po žalovaném žádné výživné nežádám!

Tak uvidíme zda to pomůže.

XII. díl – Druhý pokus o vydání předběžného opatření

Protože z usnesení o zamítnutí mého návrhu na vydání předběžného opatření není skutečně zcela jasné, jakým směrem se ubíraly myšlenky soudkyně JUDr. Malíkové, a třeba skutečně nabyla představy, že po žalovaném žádám nějaké výživné, podal jsem tedy další návrh na vydání předběžného opatření. Logicky by se dalo dovodit, že pokud byl předchozí návrh zamítnut při převráceném smyslu žalobního návrhu, pak při opačném (správném) smyslu žalobního návrhu, by mělo být návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno.

Návrh na vydání předběžného opatření

S ohledem na skutečnost, že nepochopením podstaty mého žalobního návrhu ze dne 17. června 2010, došlo ze strany Obvodního soudu pro Prahu 4 také k vydání naprosto zmatečného usnesení č.j. 55 C 56/2010 ze dne 8. září 2010, kterým byl zamítnut můj návrh na vydání předběžného opatření a byl tím zcela zmařen účel předběžných opatření, který nelze nahradit případným odvolání proti tomuto usnesení, jsem nucen opakovně podat návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byly prozatímně upraveny poměry účastníků řízení do rozhodnutí ve věci…… 

Celý druhý návrh zde: Návrh na předběžné opatření 2.pdf (103,1 kB)

XIII.díl - Usnesení o vydání předběžného opatření 2

Upozornění návštěvníkům

Na tomto místě je nutné upozornit, že čtení následujícího usnesení vydaného místopředsedkyní OS pro Prahu 4 soudkyní JUDr. Smitkovou může vyvolat celu řadu vedlejších účinků, které jsou uvedeny na úvodní stránce Adikia.cz 

XIII.díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2 - pokračování

Označené věty v usnesení asi nepotřebují žádný komentář. Je však otázkou, čí projevy hrubě znevažují důstojnost řízení před soudem (viz. poslední odstavec usnesení) a zda by na místo řešení civilně právní nebo trestně právní cestou neměly být spíše řešeny kárnou žalobou.    

Kdo v předchozí anketě hlasoval pro možnost, že jde o něco jiného, tak byl hodně blízko pravdy.

Je nepřehlédnutelné, že soudkyni JUDr. Smitkovou do značné míry rozlítilo, že jsem v návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, že při poslední úpravě výživného "soud vykonstruoval můj příjem za nestandardních okolností“.  Podle soudkyně JUDr. Smitkové se jedná „o další osočování soudu, kdy je z mých podání adresovaných soudu nepochybné, že vulgarita a neslušené chování patří mezi moje standardní chování“.

Pokud jste na pochybách, zda některé ze slov: „soud vykonstruoval příjem za nestandardních okolností“ není náhodou vulgarismem, můžete se o tom ujistit ve Wikislovníku, kategorie vulgarismy:  cs.wiktionary.org/wiki/Kategorie:cs-Vulgarismy

Podíváme se tedy, zda se jedná o bezdůvodné „osočování soudu". 

Zde musíme od PŘÍBĚHU odbočit a vrátit se až do doby, kdy jsem se protivil novodobé daimóně soudkyni Mgr. Winklerové (dříve Zemanové), když jsem se řadu let marně domáhal alespoň o udržení pravidelného kontaktu se synem a stanovení vyživovací povinnosti, kterou bych byl reálně schopen plnit. Přirozený a oprávněný zájem dítěte byl v tomto řízení pro soudkyni Mgr. Winklerovou zcela podružnou záležitostí. Přestože jsem řádně doložil svoje příjmy předložením přiznání k dani z příjmu, nebyl pro soudkyni Mgr. Winklerovou tento důkaz dostatečný. Ze zoufalství jsem se tedy šel „napráskat“ na příslušný finanční úřad, kde jsem se dožadoval provedení kontroly. Asi si dokážete představit ten němý úžas úředníků, že se někdo sám od sebe dožaduje jinak všeobecně obávané kontroly účetnictví.  Ani doklad o provedené kontrole finančním úřadem nebyl pro soudkyni Mgr. Winklerovou dostatečným důkazem a tak usnesením ze dne 3. června 2005 pověřila Mgr. Likusovou vypracováním znaleckého posudku na moje účetnictví (správně daňové evidence).  Pro úplnost ještě nutno upozornit na platné znění § 24 odst. 6 písm. c) zák. o správě daní a poplatků.  

Zákon o správě daní a poplatků

§ 24

(6) Pracovníci správce daně jsou povinni na dožádání poskytovat z informací získaných v daňovém řízení

c) soudům údaje o základu daně z příjmů, z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu a ostatních příjmů fyzické osoby pro účely rozhodnutí o výživném,

Je nutno zdůraznit, že soud by měl v první řadě plně vyžít svých zákonných možností a informace o příjmu plátce výživného by si měl vyžádat od příslušeného finančního úřadu a nikoliv nutit účastníka řízení, aby je sám dokládal v rozsahu, který zjevně vybočuje z pravomoci soudu.  Je zcela nepochybné, že pokud by zákonodárce pro potřeby vyměření výživného považoval za nutné znát i další údaje z daňového řízení, zcela nepochybně je v § 24 odst. 6 písm. c) zák. o správě daní a poplatků uvedl.

A teď se podíváme, na jaké věci se měla znalkyně Mgr. Likusová zaměřit.

Kdo se jen trošku vyzná v účetnictví, tak po přečtení hned prvního úkolu, na který se měla zaměřit znalkyně Mgr. Likusová, se u něj musely projevit některé z vedlejších účinků uvedených na úvodní straně Adikie.

Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, z čeho se v hlavě soudkyně Mgr. Winklerové (dříve Zemanové) mohla zrodit tak vzácná myšlenka, že bych měl „převod pro osobní potřebu“, tedy průběžnou položku, kterou si „podnikatel“ (přesněji OSVĆ) před výpočtem svojí „podnikatelské odměny“ půjčuje svoje vydělané peníze z pokladny svojí firmy, aby si za ně v průběhu ročního účetního období mohl obstarat základní životní potřeby (nebo také právě platit výživné) a do výpočtu „podnikatelské odměny“ nepošel (i jeho děti) hlady, vykazovat jako „podnikatelskou odměnu“, tedy za rozdíl mezi příjmy a výdaji. Také bych chtěl někoho vidět, jak by se mu povedlo „podnikatelskou odměnu“, tedy výsledek rozdílu mezi příjmy a výdaji, odečíst jako výdaj.  

PŘÍJEM  - (VÝDAJE + PODNIKATESLKÁ ODMĚNA) = PODNIKATESLKÁ ODMĚNA 

5 - (3 + 2) = 2    

Tato a řada dalších obludností je uvedena v knize Zákon o rodině – komentář a předpisy související od autorů JUDr. Holub, JUDr. Nová (členka komise na vypracování tabulek výživného) a JUDr. Hyklová, vydavatelství Linde Praha a. s., rok vydání 2005, kterou soudci při svojí práci dodnes používají.  

Z dalších otázek soudkyně Mgr. Winklerové (dříve Zemanové) je pak nepochybné, že směřují ke zpochybnění údajů v daňovém řízení a svým usnesením tak znalkyni Mgr. Likusové uložila, aby svým znaleckým posudkem překročila svojí pravomoc, kdy ve smyslu zákona o správě daní a poplatků, se jedná o pravomoc příslušného správce daně (finančního úřadu) v rámci vytýkacího řízení. Jak již sám název napovídá, jedná se o řízení, kde můžete obhajovat svoje tvrzení uvedená v daňovém přiznání. I v soudním řízení můžete obhajovat svoje tvrzení,

Jak kdy viz. zde: www.adikia.cz/news/soudce-os-liberec-mgr-skyba/ 

ale není dost dobře možné obhajovat svoje tvrzení  o údajích v daňové evidenci v rámci soudního pečovatelského řízení (zvláště když tomu soudkyně evidentně vůbec nerozumí). 

Zákon o správě daní a poplatků

§ 43 

Vytýkací řízení

(1) Vzniknou-li pochybnosti o správnosti průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání nebo hlášení, popřípadě dodatečného daňového přiznání nebo následného hlášení a dalších písemností předložených daňovým subjektem, nebo o pravdivosti údajů v nich uvedených, správce daně ve výzvě sdělí daňovému subjektu tyto pochybnosti způsobem umožňujícím daňovému subjektu určitou odpověď a předložení důkazních prostředků. Současně správce daně vyzve daňový subjekt, aby se k těmto pochybnostem vyjádřil, zejména, aby neúplné údaje doplnil, nejasnosti vysvětlil a nepravdivé údaje opravil, nebo pravdivost údajů řádně prokázal.

XIII.díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2 - pokračování

Pokud by byla Mgr. Likusová skutečně odbornicí v oboru účetnictví, musela by tedy takové pověření zcela nepochybně odmítnout. I přes veškeré moje výhrady, mě soudkyně Mgr. Winklerová slovy:  „Už jednou jste nepředložil peněžní deník a víte jak to dopadlo“, tedy hrozbou zneužití § 85a zák. o rodině, donutila vydat Mgr. Likusové celou daňovou evidenci. Jde tedy o velice účinný donucovací prostředek k získání informací (nejen pro soudce, ale i pro další účastníky řízení) o obratu, stavu zásob nebo také údajů o obchodních partnerech, které ve smyslu § 24 odst. 6 písm. c) zák. o správě daní a poplatků s vlastním vyměřením vyživovací povinnosti nemají žádnou souvislost a mohu sloužit jedině k zneužití těchto informací. 

Zákon o rodině

 §85a

(1) Rodič, který má příjmy z jiné než závislé činnosti podléhající dani z příjmů, je povinen soudu prokázat své příjmy, předložit podklady pro zhodnocení svých majetkových poměrů a umožnit soudu zjistit i další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle zvláštních předpisů. Nesplní-li rodič tuto povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto rodiče podle zákona o životním minimu.

Ani bestiální vrah nemusí předkládat důkazy, které mohou svědčit v jeho neprospěch. Ustanovení § 85a zák. o rodině však v hrubém rozporu s tímto základním principem právního státu nutí potencionálního plátce výživného, aby soudu předložil důkazy, které mohou být zneužity v jeho neprospěch. Neobsahuje ani žádné meze, jaké všechny věci na sebe musí či nemusí "napráskat". Tato jeho ohebnost je tak pro soudce ideálním nástrojem k likvidaci „drzých“ tatínků, kteří chtějí o svoje děti pečovat stejnou měrou jako matka. Stačí neuposlechnout jediný nesmyslný požadavek soudu a ortel smrti v podobě nesplnitelného výživného je vykonán.

Tuto ohavnost do Zákona o rodině prosadila bývalá poslankyně za ČSSD Jana Volfová.

XIII.díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2 - pokračování

Upozornění návštěvníkům

Na tomto místě je nutné upozornit, že sledování dalšího pokračovaní XII. dílu PŘÍBĚHU může vyvolat celu řadu vedlejších účinků, které jsou uvedeny na úvodní stránce Adikia.cz 

Určitě řadě z vás vrtá hlavou, proč byl v usnesení soudkyně Mgr. Winklerové (dříve Zemanové), která pověřila Mgr. Likusovou vypracováním znaleckého posudku zvýrazněn datum vydání tohoto usnesení.

 A teď se podívejte na znaleckou doložku, která je nezbytnou přílohou každého znaleckého posudku. 

Když zvážíme, že soudkyně Mgr. Winklerová (dříve Zemanová) pověřila vypracování znaleckého posudku osobu, která nemohla být zapsána v žádném z oficiálních seznamů soudních znalců, kdy Mgr. Likusová byla jmenována (ale také nemusela být jmenována) soudním znalcem až o několik týdnů později, jedná se ze strany soudkyně Mgr. Winklerové o výkon, za který by se nemusela stydět ani světoznámá vědma Evangelie Gušterová.  

Vědma Evangelie Gušterová se narodila v roce 1911 a ve svých 12 letech oslepla. Věštkyně tvrdila, že je v kontaktu s neviditelnými tvory, kteří jí pomáhají cestovat v čase a prostoru. Stovky lidí denně putovaly k jejímu domu i bulharští státníci ji měli v oblibě – předpovídala jim budoucnost už za dob komunismu. Úspěšně předpověděla jak 2. světovou válku, tak útoky teroristů na New York 11. září 2001, smrt britské princezny Diany i potopení ruské jaderné ponorky Kursk.Úspěšnost jejích předpovědí je okolo 80%.

Bylo by určitě skvělé, kdyby jedním z předpokladů k výkonu soudcovské funkce byla jasnozřivost na úrovni Evangelie Gušterové. Krom stoprocentní jasnozřivosti soudkyně Mgr. Winklerové při pověření Mgr. Likusové k vypracování znaleckého posudku, její celkové výsledky práce o tak vysoké jasnozřivosti nikterak nenasvědčují, kdy ponechala našeho syna ve výlučné péči matky a neshledala žádný důvod k zajištění pravidelného kontaktu otce se synem, aby po řadě let odloučení sama konstatovala, že vztahy mezi otcem a synem jsou velmi špatné a nejsou takové, jak jsou většinovou částí společnosti chápany vztahy mezi otcem a synem, přičemž na tomto stavu necítí žádnou odpovědnost. 

Ať už je to s jasnozřivostí soudkyně Mgr. Winklerové jakkoliv, v každém případě z právního hlediska je pověření někoho, k čemu nemá oprávnění, neplatný právní úkon. Ani to však soudkyni Mgr. Winklerové nebránilo v tom, aby při stanovení výživného vycházela ze „znaleckého“ posudku Mgr. Likusové. Popisovat kvalitu „znaleckého“ posudku Mgr. Likusové by vydalo na celou knihu, proto se omezím jen na skutečnost, že jiná znalkyně, v rámci jiného řízení, dospěla ke zcela jiným závěrům, přestože vycházela z naprosto stejných podkladů jako „znalkyně“ Mgr. Likusová. Ani to soudkyni Mgr. Winklerové nebránilo v přiznání znalecké odměny Mgr. Likusové v řádu desítek tisíc, kterou jsem nakonec musel v zájmu vyměření výživného jako zájmu dítěte zaplatit, přestože jsem svoje příjmy řádně doložil předložením přiznání k dani z příjmů a úhrada „znaleckého“ posudku zcela nepochybně do značné míry snížila mojí schopnost výživné řádně plnit.

XIII.díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2 - pokračování

Na nestandardní postup soudkyně Mgr. Winklerové při výběru znalce jsem upozornil celou řadu soudních funkcionářů včetně ministra spravedlnosti JUDr. Pospíšila. Na soudkyni Mgr. Winklerovou  a „znalkyni“ Mgr. Likusovou jsem podal trestní oznámení a věc jsem oznámil i na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Jediným výsledkem bylo, že mi odbor justiční dohledu Ministerstva spravedlnosti odpověděl, že soudkyně Mgr. Winklerová je toho času na mateřské dovolené a nepodařilo se tedy zjistit, co jí vedlo k tomuto postupu.

S ohledem na skutečnost, že se soudkyně Mgr. Winklerová (dříve Zemanová)  vrátila z mateřské dovolené k OS pro Prahu 4 a do funkce ministra spravedlnosti se také vrátil JUDr. Pospíšil, který mi dlužil odpověď na moje podezření o prorůstání korupce do OS pro Prahu 4, oprášil jsem svůj archiv soudních spisů a celu věc mu opět připomněl. Výsledkem byl následující dopis oddělení justičního dohledu Ministerstva spravedlnosti.

Upozornění návštěvníkům

Čtení dopisu oddělení justičního dohledu Ministerstva spravedlnostimůže vyvolat celu řadu vedlejších účinků, které jsou uvedeny na úvodní stránce Adikia.cz 

Pro neznalé věci je na tomto místě nutno uvést, že znalec je po jmenování zapsán do Ústředního seznamu znalců a tlumočníků vedeném na Ministerstvu spravedlnosti nebo do seznamu znalců příslušeného krajského soudu.

Zákon o soudních znalcích a tlumočnících 

 § 7

(1) Jmenovaní znalci   (tlumočníci) se po   složení slibu zapisují do seznamu znalců a tlumočníků.

(2) Seznamy znalců a tlumočníků vedou krajské soudy, v jejichž obvodu má znalec (tlumočník) trvalé bydliště.

(3) Ústřední seznam znalců a tlumočníků vede ministerstvo spravedlnosti; seznam se zasílá pověřenectvu Slovenské národní rady pro spravedlnost a krajským soudům.

(4) Seznamy znalců a tlumočníků jsou veřejně přístupné. 

Všimněte si, že zákon o soudních znalcích o žádném „vizitkovém systému soudních znalců pro potřeby soudců v kanceláři soudců“ nehovoří, přesto soudkyně Mgr. Winklerová „neměla žádný důvod pochybovat o tom, že Mgr. Likusová splnila podmínky pro to, aby byla jmenována soudní znalkyní“. Pro odbor justičního dohledu je to jasná věc, proto „uzavírá“, že jsem se mohl proti jmenování (ne)znalkyně Mgr. Likusové ve lhůtě 8 dnů odvolat, což jsem neučinil. Na tomto místě si tedy musíme připomenout povinnosti soudců. 

Zákon o soudech a soudcích

§ 80

(1) Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

(2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména

a) je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst,

b) je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce, 

e) musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků,

f) dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.

Nutno tedy uzavřít, že jako zákazník justice bych tedy rozhodně neměl mít sebemenší pochybnost o tom, že nějaký soudce bude při pověřování znalce k vypracování znaleckého posudku postupovat nestandardním "vizitkovým systém pro potřeby soudců v kanceláři soudu". Promarnění lhůty pro vznesení nějaké námitky je toho jen logický důsledek. Lze však snadno prokázat, že hned po prvním kontaktu se „znalkyní“ Mgr. Likusovou, jsem získal značnou pochybnost o jejích odborných znalostech, a proto jsem ještě před vypracováním znaleckého posudku vznesl proti Mgr. Likusové námitku (marně). Námitka znalkyně.pdf (132,6 kB)

Pověření znalce k vypracování znaleckého posudku zcela nepochybně není neodkladný úkon soudu a lze jen velmi těžko uvěřit, že by nějaký soud neměl po dobu několika dnů jediný počítač schopný připojení k internetu. Mimo internetu však mají soudy svojí vlastní kurýrní službu, která přesunuje spisy mezi soudy. Nepochybně tedy nebyl problém, si vyžádat oficiální seznam znalců z jiného soudu.

Až do současnosti jsem si myslel, že při výběru „znalkyně“ šlo o nějaký „přátelský“ vztah mezi soudkyní Mgr. Winklerovou a „znalkyní“ Mgr. Likusovou. Podle vysvětlení soudkyně Mgr. Winklerové se však jednalo o vizitkový systém pro potřeby soudců v kanceláři soudců. Do nestandardního způsobu výběru znalců tedy ve skutečnosti byli zapojeni i další soudci (soudkyně) OS pro Prahu 4. Proto jsem se s tímto oznámením opět obrátil přímo na současného ministra spravedlnosti JUDr. Pospíšila.

Odpověď zatím nepřišla. 

XIII. díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2 - pokračování

Po nezbytném odbočení od PŘÍBĚHU se k němu začneme postupně zase vracet to do místa, kde soudkyně JUDr. Smitková ve svém usnesení uvedla, že se z mojí strany jedná o „další osočovaní soudu“.

Pokud je tedy použití slova „nestandardní“ považováno za „osočování soudů a projevem standardního vulgárního a neslušného chování“ (viz. usnesení soudkyně JUDr. Smitkové), pak se musí jednat především o charakteristiku soudkyně Mgr. Winklerové, kdy právě její vlastní slova („aniž by použila standardní způsob“) jsem z dopisu Ministerstva spravedlnosti přenesl do svého druhého návrhu na vydání předběžného opatření. 

Zákon o soudech a soudcích

§ 80

(2) V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména

e) musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků,

Pokud soudce musí vystupovat nezaujatě k účastníkům řízení bez jakýchkoliv předsudků, co tedy vedlo soudkyni JUDr. Smitkovou k tomu, že ve svém usnesení, do kterého to nepochybně vůbec nepatří, poměrně nevybíravým způsobem hodnotila účastníka řízení a to aniž by ho vůbec znala?

Vysvětlení je velice jednoduché. Stačí se podívat na datum (15. 9. 2010), kdy soudkyně Mgr. Winklerová musela společně s odborem justičního dohledu Ministerstva spravedlnosti hledat nějaké vysvětlení pro svůj zcela nestandardní postup při vyhledávání znalkyně Mgr. Likusové. Nepochybně si všichni mysleli, že věc už jednou zametli pod stůl, postupem času se na všechno zapomene, Mesznera jsme nepřiměřeným výživným odsoudili k ekonomické likvidaci a jedeme vesele dál, jako kdyby se vůbec nic nestalo.

A ejhle. Ten prevít Meszner to přežil a ještě má tu drzost s tím opět vylézt ven. Asi jen hodně naivní člověk si může myslet, že by o tom mezi soudci OS pro Prahu 4 nešla „šuškanda“ a nedozvěděla by se to i místopředsedkyně soudu soudkyně JUDr. Smitková. S takovými „vulgárními a neslušnými“ prevíty, kteří upozorňují na hrubé prohřešky soudců, tedy musíme rázně zatočit. Závěr usnesení soudkyně JUDr. Smitkové ze dne 4. 10. 2010 je o tom dostatečně výmluvný.

Každý rozsudek nebo usnesení je úřední listina stejně jako rodný list, oddací list apod. Dokážete si představit, že by třeba nějaký státní úředník na matrice do vašeho oddacího listu napsal, že jste vulgární a neslušný člověk, protože jste po něm chtěl, aby opravil svojí chybu, že nejste žena ale muž? Docela humorné že.  A teď si představte, kdybych měl s usnesením soudkyně JUDr. Smitkové něco vyřizovat na nějakém úřadě, dotyčný úředník mě vůbec neznal a dočetl se, že jsem soudem uznán za vulgárního a neslušného člověka, jehož projevy musí být řešeny civilně nebo trestně právní cestou. 

Občanský soudní řád

Usnesení

§ 167

(2) Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

Rozsudek

§ 157

(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

Ačkoliv soudkyně JUDr. Smitová ve svém odůvodnění rozsudku zcela přesvědčivě vyhrožuje trestním stíháním, ani tak mě však nepřesvědčila, že po žalovaném, tedy po svém synovi skutečně žádné výživné nežádám. Pokud Občanský soudní řád říká, že odůvodnění musí být jasné a přesvědčivé, podívejme se ještě na jeden z odstavců odůvodnění usnesení soudkyně JUDr. Smitkové.

Pokud by si tento odstavec přečetl někdo, kdo se s poněkud zvláštní mluvou soudců ještě nesetkal, asi by z toho nebyl příliš moudrý. Stačí vypustit některá jména, přimíchat několik paragrafů a hned to vypadá úplně jinak, než to ve skutečnosti je. Pokusím se tedy přeložit tento odstavec tak, aby to každý pochopil hned napoprvé, jak to ukládá občanský soudní řád.

Já soudkyně JUDr. Smitková zde uvádím, že důvodem, proč o prvním návrhu na vydání předběžného opatření (dále jen PO) rozhodovala soudkyně JUDr. Malíková bylo, že proti mojí osobě soudkyni JUDr. Smitkové vznesl žalobce námitku podjatosti. Protože před podáním druhého návrhu na vydání PO vznesl žalobce námitku podjatosti proti všem soudců OS pro Prahu 4, nebylo podle mého názoru soudkyně JUDr. Smitkové účelné přidělovat věc dalšímu soudci a tak jsem o druhém návrhu na vydání PO žalobce rozhodla raději rozhodla já sama soudkyně JUDr. Smitková, protože jsem já soudkyně JUDr. Smitková k námitce podjatosti žalobce uvedla, že se já soudkyně JUDr. Smitková necítím být podjatá.

Pokud však soudkyně JUDr. Smitková v předchozím a následujícím odstavci svého odůvodnění usnesení naprosto nevybíravým způsobem hodnotila účastníka řízení, působí její tvrzení o nepodjatosti docela komicky.

Soudkyni JUDr. Smitkové však lze dát za pravdu, že by „nebylo účelné věc přidělovat jinému soudci". Co kdyby si náhodou nějaký podřízený soudce všiml, že místopředsedkyně soudu vydává zmatečná usnesení, kde je zaměněn smysl žalobního návrhu. Soudkyně JUDr. Smitková však „zapomněla“ uvést, že jsem v rámci návrhu na vyloučení všech soudců OS pro Prahu 4 z důvodu jejich podjatosti uvedl, že se dožaduji, aby o mém druhém návrhu na vydání PO již rozhodoval jiný soud. Lze dát za pravdu soudkyni JUDr. Smitkové, že se jednalo o neodkladný  úkon, o kterém musel soud rozhodnout nejpozději do 7 dnů. Pokud však zvážíme, že sídlo OS pro Prahu 4 je společné s dalšími soudy, pak by se nepochybně i tato lhůta stihla.

Proti zamítnutí druhého návrhu na vydání předběžného opatření jsem podal odvolání, kde jsem krátce popsal, že spatřuji postup soudu za nesprávný, kdy odůvodnění usnesení je v rozporu s občanským soudním řádem zmatečné, nepřesvědčivé a lze tedy vážně pochybovat o tom, co vedlo soud k zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Odvolací důvod jsem pak uvedl na samostatném listě velikosti A4 s nápisem:

Po žalovaném žádné výživné nežádám! 

Tak uvidíme zda to pomůže.

Doplněno dne 24. listopadu 2010

Odvolání

V Praze dne 1. října 2010

Č. j. 55 C 56/2010

Věc: výzva soudu k doplnění odvolání

V souladu s výzvou obsaženou v usnesení č.j. 55 C 56/2010 OS pro Prahu 4 ze dne 14. října 2010 doplňuji odvolací důvod – v němž spatřuji nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu.

Odvolací důvod je uveden v příloze.

Z uvedeného důvodu také spatřuji nesprávnost postupu soudu, kdy je v hrubém rozporu s § 167 odts. 2) o. s. ř. spolu s § 157 odst. 2) o.s.ř. odůvodnění napadeného usnesení zmatečné, nepřesvědčivé a lze velmi vážně pochybovat o tom, co vlastně soud vedlo k zamítnutí návrhu.

                                                                                                           Luboš Meszner

Příloha: List formátu A4, na kterém je písmeny o velikosti několika centimetrů uveden odvolací důvod.

PO ŽALOVANÉM ŽÁDNÉ VÝŽIVNÉ NEŽÁDÁM!

Ani to však nepomohlo!

Usnesení soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Smitkové asi nepotřebuje žádný širší komentář.  Snad jen připomenutí, že pro usnesení přiměřeně platí ustanovení o rozsudku, a ve smyslu § 157 odst. 2) o. s. ř. by tedy krom obecných náležitostí měl soud také dbát o to, aby odůvodnění bylo přesvědčivé.    

Odůvodnění usnesení je přesvědčivé pouze v tom smyslu, že obsahuje nějaké části platného Občanského soudního řádu. Jinak celé usnesení je, jako kdyby ho vypracoval jakýsi počítačový program „Virtuální soudce“, který z hlavičky podání dokáže vyhodnotit, že se jedná o odvolání, vyhledat příslušná ustanovení týkající se odvolání a okopírovat je do nějakého předem připraveného soudního dokumentu, ale už se nedokáže vypořádat se vstupními daty, která signalizují, že při předchozí činnosti programu došlo ke kritické chybě, kdy program nesprávně vyhodnotil vstupní data a zaměnil smysl žalobního návrhu.   

Program Virtual Judge (Virtuální soudce) Podle způsobu práce soudkyně JUDr. Smitkové, kdy její odůvodnění usnesení obsahují pouze citace platných zákonů a postrádají jakoukoliv logickou soudcovskou úvahu nebo soudkyně JUDr. Malíkové, která odůvodnění svých usnesení kopíruje z jiných usnesení včetně chyb v nich obsažených, mohl by stejně dobře vykonávat funkci soudce počítačový program Virtual Judge (Virtuální soudce), který by mohl nahradit hned několik soudců u každého soudu, což by přineslo ohromné úspory státního rozpočtu.

Na obsluhu počítače by stačila běžná kancelářská síla i bez právního vzdělání, která by naskenovala podání účastníků řízení. Program Virtual Judge by pak z hlavičky podání vyhodnotil, o co se jedná a do šablony soudního rozhodnutí by do části odůvodnění překopíroval příslušené části zákonů. Podle rychlosti počítače by tak bylo možné už během několika sekund vytisknout hotové soudní rozhodnutí, což by výrazně zkrátilo soudní řízení. Šikovný programátor by jistě zvládl odstranit i „drobné“ nedostatky fyzických soudců a program Virtual Judge by z podání účastníků dokázal vyhodnotit stížnost účastníka řízení, že se program Virtual Judge při svojí předchozí činnosti dopustil kritické chyby, kdy zaměnil smysl žalobního návrhu. Na rozdíl od fyzických soudců by program Virtual Judge necítil kritiku svojí práce za těžkou újmu, nekriminalizoval by účastníky řízení a svojí chybu by neprodleně odstranil. Program by také obsahoval jednoduchý generátor náhodných rozhodnutí (pana nebo orel), který by vybral, kdo z účastníků řízení bude či nebude ve sporu úspěšný.  Tím by také byla absolutně naplněna ničím neovlivnitelná rozhodovací nezávislost justice.

Protože ze strany soudu opakovaně dochází k nepochopení mých podání psaných v úředním jazyku, požádal jsem tedy soud, aby mi sdělil, v jakém jazyku nebo v jakém formátu mám se soudem komunikovat, aby moje podání byla pro soud srozumitelná.

Doplnění odvolání

Ve smyslu výzvy obsažené v usnesení č. j. 55 C 56/2010 OS pro Prahu 4 ze dne 3. listopadu 2010 doplňuji svoje odvolání:

I.

Odvolací důvod - v čem spatřuji nesprávnost rozhodnutí  

Odvolací důvod jsem uvedl ve svém odvolání ze dne 1. října 2010 na listině velikosti A4, která byla součástí mého odvolání. S ohledem na skutečnost, že soud evidentně nerozumí textu psanému v úředním jazyce, o velikosti několika centimetrů, žádám soud, aby mi sdělil v jakém jazyku nebo v jaké formě, mám odvolací důvod uvést tak, aby byl pro soud srozumitelný.

II.

Odvolací důvod – v čem spatřuji nesprávný postup soudu

Tento důvod byl rovněž uveden v odvolání ze dne 1. října 2010, ale s ohledem na skutečnost, že soud evidentně nerozumí textům psaným v úředním jazyce, i v tomto případě žádám soud, aby mi sdělil v jakém jazyku nebo v jaké formě, mám tento odvolací důvod uvést tak, aby byl pro soud srozumitelný.

III.

Čeho se domáhám – jak má odvolací soud v odvolacím řízení rozhodnout

To jsem ve své návrhu skutečně neuvedl, ale ve smyslu § 41 odst. 2 o. s. ř. se každý úkon posuzuje podle svého obsahu, i když je nesprávně označen. Pokud jsem tedy ve svém odvolání uvedl důvody, ve kterých spatřuji nesprávnost rozhodnutí a nesprávný postup soudu a soud by je pochopil, pak by se dalo celkem logicky dovodit, že se domáhám

zrušení

tohoto usnesení, protože je zmatečné, nepřesvědčivé a lze velmi vážně pochybovat o tom, co vlastně soud vedlo k zamítnutí návrhu.

                                                                                                          Luboš Meszner

XIV. díl – Druhá stížnost k Veřejnému ochránci práv

V mezidobí byl jmenován nový Veřejný ochránce práv JUDr. Varvařovský. Opakovaně jsem se tedy obrátil na Veřejného ochránce práv s tím, že zástupkyně Veřejného ochránce práv RNDr. Seitlová mojí předchozí stížnost na průtahy v řízení a nevhodné chování předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné zametla pod stůl a umožnila tím soudkyni JUDr. Smitkové dál vydávat zmatečná usnesení se zaměněným smyslem žalobního návrhu (viz. předchozí  XIII.díl - Usnesení o vydání předběžného opatření 2)

Celá stížnost zde: Stížnost_ochránce2.pdf (208,8 kB)

XV.díl - Vyřízení druhé stížnosti Veřejným ochráncem práv

Ani druhá stížnost k Veřejnému ochránci práv nepřinesla žádnou změnu a i nový Veřejný ochránce práv JUDr. Varvařovský kryje naprosto otřesnou kvalitu práce soudkyně JUDr. Smitkové a předsedkyně soudu JUDr. Pokorné.

Bylo mi však doporučeno, abych využil § 174a zák. o soudech a soudcích a podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

Celý dopis zde: Odpověď_ochránce.pdf (622,7 kB)  

XVI. díl - Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu

Po marném pokusu o odstranění průtahů v řízení stížností k předsedkyni OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné a zástupkyni Veřejného ochránce práv RNDr. Seitlové a po dvou marných pokusech o alespoň prozatímní úpravu výživného jsem tedy vyžil poslední možnost občana k dosažení svého základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst.2 LZPS) a v souladu s doporučením Veřejného ochránce práv JUDr. Varvařovského jsem podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

Zákon o soudech a soudcích

§ 174a
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu

(1) Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen "návrh na určení lhůty").

(2) Návrh na určení lhůty se podává u soudu, vůči kterému jsou průtahy v řízení namítány. Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen "navrhovatel"), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován.

(3) Soud, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení, postoupí nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení návrh na určení lhůty se svým vyjádřením soudu příslušnému o návrhu rozhodnout; o svém postupu navrhovatele informuje…

 (5) Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, jestliže navrhovatel nepodal stížnost na průtahy v řízení, nebo byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn.

(6) Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.

(7) Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.

Ve svém návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu jsem uvedl veškeré skutečnosti, které svědčí o tom, že dochází k neopodstatněným průtahům v řízení, kdy soudkyně JUDr. Smitková vydává zmatečná usnesení s převráceným smyslem žalobního návrhu a dožadoval jsem se bezodkladného nařízení jednání a rozhodnutí ve věci.

Celé znění návrhu zde: Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.pdf (79,7 kB)

XVII. díl - Reakce soudu I. stupně na návrh k určení lhůty

K podání návrhu k určení lhůty k provedení procesního úkonu mi soudkyně JUDr. Smitková zaslala krátké oznámení, které obsahuje pouze jediný odstavec.

Na první pohled se jedná o celkem nepodstatné oznámení soudu. Jedná se však o otřesný důkaz o tom, jak také mohou soudci přistupovat ke svojí práci, kterou mohou do značné míry ovlivnit celý váš život.

Celý spis se od 28. 8. 2010 nacházel u Městského soudu v Praze. Dne 3. 9. 2010 byl podán první návrh na vydání předběžného opatření (viz. VIII díl - Návrh na vydání předběžného opatření). Protože jsem nikdy od syna žádné výživné nežádal, nežádal jsem to ani v tomto návrhu na vydání předběžného opatření jako žalobce po žalovaném. Návrh tedy byl v danou chvíli jediným podkladem, ze kterého mohla soudkyně JUDr. Malíková při svém rozhodování vycházet (viz. IX. díl - Usnesení o vydání předběžného opatření).

První poměrně rozvitá věta odůvodnění usnesení soudkyně JUDr. Malíkové :

„Žalobce se svou žalobou domáhá, aby soud uložil žalovanému počínaje červencem 2010 hradit výživné v částce 19 až 25 % dle svého skutečného příjmu.“

je však do posledního písmenka zcela totožná s první větou odůvodnění předchozího usnesení soudkyně JUDr. Smitové (viz. II díl – Reakce soudu).

Je tedy zcela nepochybné, že soudkyně JUDr. Malíková si v počítači otevřela předchozí rozhodnutí soudkyně JUDr. Smitkové a tuto větu překopírovala do svého usnesení, aniž by se vůbec zabývala jejím obsahem. Klidně se tedy mohlo také stát, že by si otevřela spis nějakého vraha, překopírovala nějaké věty a svým usnesením mě poslala do vazební věznice, přestože jsem chtěl jen upravit výživné.  

XVII. díl - Reakce soudu I. stupně na návrh k určení lhůty – pokračování

V oznámení soudu I. stupně ze dne 7. 9. 2010 k návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu (návrhu aby soud urychleně ve vlastní věci konečně něco dělal) je pozoruhodná věta, kterou se soudkyně JUDr. Smiitková jakoby „ospravedlňuje“, že „nemůže ve věci činit žádné úkony, dokud o mojí námitce podjatosti proti její osobě nerozhodne odvolací soud“.

Na druhou stranu jí však o měsíc později dne 4. 10. 2010 skutečnost, že o mojí námitce podjatosti proti její osobě doposud odvolací soud nerozhodl, vůbec nebránila v tom, aby rozhodovala o mém druhém návrhu na vydání předběžného opatření a ještě považovala za "neúčelné přikázat věc jinému soudci" (viz. XII díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2).

Sečteno a podtrženo. Když jde o to, aby byly odstraněny průtahu v řízení a věc se konečně pohnula kupředu, tak soudkyně JUDr. Smitková nemůže nic dělat. Když jde alespoň o dočasnou úpravu výživného, než se podaří ve vlastní věci se dopracovat k nějakému výsledku, tak soudkyně JUDr. Smitková neváhá ani minutu a zamítavě o návrhu rozhodne.

Zde se tedy už nejedná o průtahy v řízení, ale o zneužívání zákonů k jinému účelu, než pro který byly ustanoveny a zjevně úmyslné bránění průchodu práva.

XVIII. díl - Rozhodnutí soudu II. stupně o návrhu k určení lhůty

Usnesení je přímo ukázkovým příkladem, jak soudci překrucují platné zákony.

Předsedkyně senátu soudkyně JUDr. Knotková do odůvodnění usnesení překopírovala několik ustanovení ze zákona o soudech a soudcích včetně § 174a odst. 1.

Zákon o soudech a soudcích

§ 174a
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu

(1) Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen "návrh na určení lhůty").

Ustanovení celkem jasně říká, že má-li účastník za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení nebyla řádně vyřízena, může podat návrh k soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu. V celém odůvodnění však nejdete ani jediné slovo o důvodech uvedených v mém návrhu, tedy že soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Smitková vydává zmatečná usnesení se zaměněným smyslem žalobního návrh a není tedy zcela jasné, zda pochopila žalobní návrh, přesto v tom předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorná nespatřuje průtahy v řízení. V rozporu s § 174a odst. 1) zák. o soudech a soudcích je pak pro soud významný názor soudkyně JUDr. Smitkové, jejíž vinou dochází k neopodstatněným průtahům v řízení, že podle jejího názoru "nelze návrhu na určení lhůty vyhovět". 

Usnesení je také ukázkovým příkladem, jak soudci překrucují skutečnosti, když o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl podán na poštu dne 3. 9. 2010 a přes OS pro Prahu 4 pravděpodobně dne 7. 9.2010 (viz. předchozí díl PŘÍBĚHU) putoval k Městskému soudu v Praze, stihl tento soud rozhodnout za jeden týden (17.9.2010), zatím co o více jak měsíc starším návrhu ze dne 30. 7. 2010 na vyloučení soudkyně JUDr. Smitkové tento soud doposud nerozhodl a je tím blokován další postup ve vlastní věci, v důsledku čehož byl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.

Přesto mají soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Knotková, JUDr. Šimková a JUDr. Vandáková tu drzost tvrdit, že jsem to byl já jako navrhovatel, kdo svojí procesní aktivitou zmařil aktuální možnost soudu ve věci provádět další úkony. Navíc jako kdyby soudkyně JUDr. Smitková aktuálně vůbec žádné úkony ve věci nedělala (viz. XII díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2).

V usnesení je nejméně třikrát popsána jedna a ta samá skutečnost, že byl podán nějaký návrh, že byl účastník vyzván k doplnění návrhu a v souvislosti s tím byla podána námitka podjatosti soudu, ale ani jediné slovo o důvodech, které mě vedly k podání návrhu na určení lhůty. Na druhou stranu však zde najdete věty, kterými jsou vyzdvihována moje údajné "hrubě neslušná podání", kterými jsem se dožadoval, aby o mojí věci rozhodoval soudce s alespoň průměrnou inteligencí. Podle soudkyň Městského soudu v Praze JUDr. Knotkové, JUDr. Šimkové a JUDr. Vandákové je tedy hrubě neslušné požadovat po nějakém soudci, aby přemýšlel o projednávané věci, kdy rozhoduje o vašem dalším osudu.

Pokud je v jiných věcech (např. námitka podjatosti) zcela běžná lhůta několika měsíců, ve které se soudci podrobně seznamují s projednávanou věcí, lze si jen těžko představit, že by se ve lhůtě jednoho týdne dokázaly s projednávanou věci podrobně seznámit hned tři soudkyně.

Rozhodovala tedy o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu tedy pouze předsedkyně senátu JUDr. Knotková, která hrubou chybu soudkyně JUDr. Smitkové přehlédla a soudkyně JUDr. Šimková a JUDr. Vandáková návrh ani neviděly a tvořily jen jakési „křoví“. Nebo se všechny soudkyně s návrhem podrobně seznámily a programově kryjí hrubou chybu soudkyně JUDr. Smitkové?

Ať už je to jakkoliv, v obou případech je to naprosto otřesné!

IXX. díl – Žádost o odstranění zjevných nesprávností

S ohledem na skutečnost, že soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Knotková, JUDr. Šimková a JUDr. Vandáková v odůvodnění usnesení uvedly, že jsem mněl učinit nějaká „hrubě neslušná podání“, požádal jsem o odstranění této zjevné nesprávnosti, která nemá žádný podklad ve skutkovém stavu, kdy jsem ve svých podáních nikde nepoužil jediný vulgární výraz, ačkoliv by to při kvalitě práce soudkyň OS pro Prahu 4 bylo zcela na místě. 

Občanský soudní řád

§ 164

Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

§ 165

(1) Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.

Pokud jste na pochybách, zda některé ze slov ve větě: „Dožaduji se, aby o mojí věci rozhodoval soudce s alespoň průměrnou inteligencí“ není náhodou hrubě neslušné, můžete se o tom ujistit ve Wikislovníku, kategorie vulgarismy: cs.wiktionary.org/wiki/Kategorie:cs-Vulgarismy

Celá žádost zde: Žádost o odstranění zjevných nesprávností.pdf (85,8 kB)

XX. díl – Reakce soudu

Po pravdě řečeno jsem ani neočekával, že by se předsedkyně senátu Městského soudu v Praze soudkyně JUDr. Knotková podívala do spisu, zda se přeci jen nespletla a neudělala někde chybu, když jsem se ohradil proti jejímu tvrzení, že jsem měl učinit nějaké hrubě neslušné podání a není chyba někde jinde, třeba na straně soudkyně JUDr. Smitkové, která opakovaně převrací smysl žalobního návrhu. Ale o věci ještě rozhodovaly další dvě soudkyně JUDr. Šimková a JUDr. Vandáková a co kdyby se některá z nich přeci jen podívala, kde je problém?

Žádost o opravu zjevných nesprávností byla zamítnuta. Nemá smysl na tomto místě obrazově vkládat celé usnesení, kdy za pozornost stojí až poslední dva odstavce odůvodnění tohoto usnesení.

Celé usnesení zde: Usnesení o opravě nesprávností.pdf (144,9 kB)

Sama soudkyně JUDr. Knotková zde v jediné větě vyvrací svůj vlastní „právní názor“, pro který zamítla návrh na opravu zjevných nesprávností uvedených v odůvodnění předchozího usnesení.  „Návrh nesměřuje k odstranění zjevných nesprávností, ale sleduje změnu právního názoru soudu vyjádřeného v usnesení, respektive změnu hodnocení podání navrhovatele.“

Ano. Návrh na opravu zjevných nesprávností skutečně nesleduje změnu právního názoru soudu, respektive však právě na změnu zjevně nesprávného hodnocení podání navrhovatele, kdy soud nehodnotil předmět návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu, tedy zda dochází či nedochází k průtahům v řízení, ale hodnotil slušnost podání, kdy hodnocení slušnosti podání nebylo předmětem řízení. Navíc takové hodnocení podání nemělo žádný podklad ve skutkovém stavu, kdy jsem ve svých podáních nepoužil ani jediný vulgární výraz, ačkoliv by to při kvalitě práce soudkyně JUDr. Smitkové bylo zcela na místě.

XXI. díl – Doplnění žalobního návrhu

Usnesení Městského soudu v Praze (předsedkyně senátu soudkyně JUDr. Knotkové) o zamítnutí návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu obsahovalo doporučení, že mám doplnit žalobní návrh na určení výživného.

Žalobní návrh jsem tedy dne 28. září 2010 ještě jednou doplnil. Znovu jsem uvedl, že po žalovaném, tedy po svém synovi, žádné výživné nežádám, ale právě naopak žádám, aby byla provedena nutná změna výživného (s ohledem na změny poměrů, které nastaly od předchozí úpravy výživného) v souladu s metodickým pokynem Ministerstva spravedlnosti ke sjednocení rozhodování soudů o výživném, které bych měl žalovanému platit. Bohužel jsem nebyl obdarován jasnozřivostí na úrovni soudkyně OS pro Prahu 4 Mgr. Winklerové nebo světoznámé vědmy Evangelie Gušterová, a tak jsem velice podrobně vysvětil, že nemohu uvést žádnou „konkrétní částku“, kdy skutečně nemohu vědět, jaký budu mít v budoucnu příjem a pokud žijeme v právním státě, pak zde není žádný důvod k tomu, abych plnil nějakou povinnost více nebo méně než kdokoliv jiný v podobném případě (viz. čl. 4 Listiny základních práv a svobod) a výživné se bude muset vypočítávat až když bude znám můj skutečný příjem podle příslušné procentní sazby.

Listina základních práv a svobod  

Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.

Čistě teoreticky by bylo možné uvést „konkrétní částku“ vždy po podání přiznání daně z příjmu, výživné zpětně vypočítat a vyrovnat případný rozdíl. Této selské logice, která je mimochodem uplatňována při výpočtu celé řady jiných neméně důležitých povinností (daně, sociální a zdravotní pojištění) však brání platné znění zákona o rodině, kdy u zletilých dětí lze přiznat nárok na výživné pouze od podání návrhu a tedy nikoliv rok zpětně.

Zákon o rodině

§ 98

(1)   Právo na výživné se nepromlčuje. Lze je však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro nezletilé děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

Z ustanovení § 98 odst. 1 zák. o rodině vyplývá, že v případě nezletilých dětí lze výživné upravit až tři roky zpětně. Ze soudní praxe však není známo mnoho případů, kdy by došlo ke zpětnému snížení výživného. I kdyby však ke snížení výživného došlo, pak k žádnému vyrovnání výživného nikdy nedojde, protože tomu opět brání platné znění zákona o rodině.

Zákon o rodině

§99

(1) Změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací.

O to více je však ze soudní praxe známo případů, které mohou skončit i tragickou událostí, kdy plátce výživného v dobré víře řádně platí výživné určené soudem, přizpůsobí tomu nějak svůj rozpočet a ještě nad rámec výživného dítěti všemožně přilepšuje, aby se z něj vyměřením zvýšeného výživného za tři roky zpětně stal ze dne na den dlužník třeba i několika set tisíc a zhroutil se mu nejen rozpočet, ale i celý další život.   

XXII. díl – Ministerstvo spravedlnosti

Od podání návrhu na úpravu výživného uběhly 4 měsíce, využil jsem všechny dostupné možnosti k odstranění průtahů v řízení, opakovaně jsem se snažil věc vyřešit i dočasnou úpravou poměrů a ve vlastní věci se stále nic neděje. Soudci dál produkují naprosto zmatečná usnesení a nikoho v tomto státě to netrápí. Byl jsem označen za vulgárního a neslušeného člověka, a protože to řekla jedna soudkyně, už to asi žádnému jinému soudci nevyvrátím.

Vzal jsem si tedy všechny dokumenty a šel jsem na Miniusterstvo spravedlnosti s tím, že už opravdu nevím, co mám dělat. S ohledem na to, jak Ministerstvo spravedlnosti řešilo moje upozornění na nestandardní pověření „znalkyně“ Mgr. Likusové k vypracování znaleckého posudku soudkyní Mgr. Winklerovou (viz. XIII.díl - Usnesení o vydání předběžného opatření  2), nedělal jsem si velké naděje, že by se podařilo věc nějak vyřešit. Skutečnost však předčila moje očekávání.

Asi hodinu si mě úřednice Ministerstva spravedlnosti předávali z jedné kanceláře do druhé a zase zpět. Pokaždé jsem musel znovu a znovu od začátku vyprávět celý PŘÍBĚH. Nejednalo se však o chození od kanceláře ke kanceláři, ale o přepojování telefonu z kanceláře do kanceláře, kdy jsem celou tu dobu stál ve vstupní hale Ministerstva spravedlnosti a okolo mě stále chodili lidé. Tedy ideální místo pro vyřizování nějakých úředních věcí. Když jsem na takto nedůstojné vyřizování mého problému upozornil, dostalo se mi poučení, že Ministerstvo spravedlnosti řeší věci pouze písemnou formou, abych si tedy podal písemnou stížnost. Marně jsem pak vysvětloval, že jsem v budově ministerstva v úřední době, mám sebou všechny potřebné dokumenty a tedy nic nebrání přímému vyřízení mojí věci. Rovněž marně jsem se také snažil, aby se tedy alespoň někdo přišel podívat na zmatečná usnesení soudkyň OS pro Prahu 4 a něco mi k tomu řekl.

Vyprávět stále dokola celý PŘÍBĚH mě už nebavilo a to mě vlastně přivedlo k vytvoření této internetové prezentace.

XXIII. díl – Místo bezpečí a důvěry

Pro pochopení všech souvislostí musíme od PŘÍBĚHU krátce odbočit.

Upozornění návštěvníkům

Zde je skutečně nutné varovat, že tento díl PŘÍBĚHU je vodný pouze pro velmi silné jedince a rozhodně není vhodný pro osoby s vysokou citlivostí k malým dětem. 

Prezentace ministra vnitra: Reforma Policie ČR - služba v nových podmínkách

(Žofínské fórum 2008)

REFORMA POLICIE ČR - služba v nových podmínkách

V lednu 2009 vstoupila do poslední, transformační fáze Reformy, kdy začala v praxi uplatňovat nastavené vize a opatření. V historii novodobé policie se jedná rozhodně o nejrozsáhlejší a nejucelenější´legislativní změny v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti. Každý z 58 000 lidí pracujících u policie musí udělat maximum pro to, aby byla Reforma v plnění vytyčených cílů co nejúspěšnější. Za úspěšnou ji ale bude možné považovat teprve tehdy, pokud to tak ucítí nejen samotní policisté, ale především občané České republiky.

Součástí Reformy Policie ČR je také projekt P1000

Hlavním cílem projektu P1000 je přetvořit a přebudovat služebny tak, aby se zde lidé cítili bezpečně a příjemně. Při rekonstrukcích byla hlavní pozornost věnována budování tzv. otevřených recepcí, neboť se vycházelo ze zkušenosti, že téměř každý druhý člověk, který navštíví policejní služebnu, nepožaduje pomoc ryze policejní, ale např. žádá o radu z jiné než policejní oblasti (např. řešení běžných životních situací). Proto na recepcích pracují civilní (občanští) zaměstnanci, aby vyřídili tyto „nepolicejní“ dotazá o pomoc, na jejichž kladném vyřízení také velice záleží. Prostory jsou vybaveny lehce omyvatelným kvalitním nábytkem, který je řešen v jednotném designu, sedacím nábytkem odpovídajícím nejpřísnějším hygienickým i požárním kriteriím, obrazovkou s aktuálními informacemi jakéhokoliv charakteru a panely s informačními tiskovinami.

Justiční areál Na Míčankách, kde je sídlo několika obvodních soudů spadá do působnosti MO Police ČR Praha 10 – Vršovice. Na vyřizování oznámení týkajících se některého ze soudů je na tomto oddělení přímo vyčleněn policista nprap. Kricfalušij. Podívejme se tedy, jak mohou především občané České republiky pocítit Reformu Police ČR, když přijdou na místo bezpečí a důvěry oznámit podezření ze spáchání trestného činu, kterého se pravděpodobně dopustil nějaký soudce.

Pokud nevěříte vlastním očím, tak si to můžete poslechnout na vlastní uši kliknutím na obrázek nebo zde: Pomáhat a chránit to tady neříkejte.wmv (532,9 kB)

Další podrobnosti k podání trestního oznámení, celý zvukový záznam  z místa bezpečí a důvěry včetně reakce Policejního prezidia je na Justice TV: www.justicetv.eu/mozaika/polp10.htm 

Zatímco na místě bezpečí a důvěry MO Police ČR v Praze 10 – Vršovicích nesmíte ani vyslovit  duch policejního motta  „POHÁHAT A CHRÁNIT“, na MO Police ČR v Mělníku pojali místo bezpečí a důvěry z opačného konce. Mimo krátkodobých ubytovacích služeb pachatelům trestné činnosti zde také zajišťují nabídku ubytovací služeb návštěvníkům Police ČR a mimo panelů s informačními tiskovinami si zde také můžete zakoupit knižní novinky. K naprosté dokonalosti zde už tedy chybí jen stánek vietnamského obchodníka s levnými tepláky. 

Pro zvětšení klikněte na obrázek

REFORMA POLICIE ČR - služba v nových podmínkách

Nový zákon o Policii ČR

Nový zákon o policii, který je účinný od 1. ledna 2009, má velký význam pro policejní práci i pro celou společnost. V historii novodobé policie se jedná rozhodně o nejrozsáhlejší a nejucelenější legislativní změny v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti. V zákoně je vůbec poprvé zakotven nový styl policejní práce, který by se dal vyjádřit slovy „od represe k prevenci“. Umožňuje totiž změny, o které policie dlouho usilovala a které jí ve výsledku pomohou dostat policisty z kanceláří zpět do ulic. Lidé už policisty nebudou potkávat jen na služebnách, když přijdou něco oznámit, ale hlavně v běžném životě, kde budou působit v duchu policejního motta „pomáhat a chránit“. Konkrétní změny spočívají zejména v/ve:

debyrokratizaci (zjednodušení a urychlení některých úřednických postupů)

zefektivnění policejní činnosti (policejní činnosti v terénu vykonávané co největším počtem policistů)

vytvoření moderní organizační struktury policie (efektivnější a pružnější řízení; méně vedoucích pracovníků, méně policistů v kancelářích, více v terénu)

www.policie.cz/soubor/reforma-policie-cr-cz-pdf.aspx 

Kde byly ty stovky policistů, když nějaký zlosyn osnoval svoje plány unést malé dítě nebo mu ublížit na životě?

Co měla Police ČR tak důležitého na práci několik hodin před tím, než se Anička ztratila?  

XXIII. díl – Místo bezpečí a důvěry – pokračování

Soudkyně JUDr. Smitková ve vlastní nemohla nic dělat, protože na ní byla podána námitka podjatosti a aktuálně asi neměla ani nic jiného na práci (třeba opravit svoje zmatečná usnesení), proto se rozhodla ukrátit svojí pracovní dobu kriminalizací občana, který upozornil na její otřesnou kvalitu práce a podala na mě trestní oznámení na místo bezpečí a důvěry MO Police ČR Praha 10 Vršovice. Pokud si chce někdo z účastníků soudního řízení udělat kopie dokumentů ze spisu, musí za tuto službu soudu zaplatit nemalé peníze. Přílohou trestního oznámení byly fotokopie všech mých podání, které si soudkyně za peníze daňových poplatníků sama okopírovala ze spisu.

Nový styl policejní práce

Zjednodušení úředních postupů, méně policistů v kancelářích

A tak zatím co nějaký zlosyn v nehlídané ulici s vysokou kriminalitou ničím nerušeně osnoval svoje plány unést nebo ublížit malému dítěti, hned několik policistů MO Police ČR Praha 10 Vršovice se zabývalo údajnou trestnou činností pro společnost naprosto neškodného občana.

Případ dostal k vyřešení nprap. Kricfalušij. Nepochybně se jednalo o jeho životní případ, který nepamatuje od dob služby v SNB (Sbor národní bezpečnosti). Musel se tedy až do poslední chvíle soustředit na to, jak povede vyšetřování s tak „nebezpečným zločincem“. Do jeho kanceláře mě proto musela uvést jiná policistka. Protože jsou všichni policisté v terénu a většina kanceláří zeje prázdnotou, je MO Police ČR Praha 10 Vršovice rozstrkáno do několika pater a když to máte za den několikrát vyběhnout…. 

„Já jsem myslel, že máte to oddělení jen dole v tom rohu“ „No my jsme po celém baráku rozstrkaní po patrech“ Video spustíte kliknutím na obrázek nebo zde: příchod.wmv (2,4 MB)

Moderní organizační struktury policie

Uniformovaná průvodkyně budovou Policeie ČR

Podívejme se na tuto „moderní organizační strukturu police“ jako přispěvatelé do státního rozpočtu.

Průměrný měsíční plat policisty

Nástupní služební příjem policisty je cca 19 000,- Kč hrubého měsíčně. Aktuální průměrný hrubý měsíční příjem je 32 840,- Kč (24 682,- Kč čistého na ruku).

www.policie.cz/clanek/zverejnene-informace-prumerny-mesicni-plat-policisty.aspx

Je třeba si nesmírně vážit policistů, kteří nasazují svoje životy tváří v tvář skutečně nebezpečným zločincům. Když si ale policisté stěžují na nezbytné snížení platů, měli by si nejdříve zamést smetí před vlastním prahem nebo ještě lépe uvnitř svých budov.     

A jak se vede vyšetřování s tak nebezpečným zločincem, který si dovolil kritizovat kvalitu páce novodobé diamóny soudkyně JUDr. Smitkové?

Slušně se představit je naprostá zbytečnost (nakonec vždyť už se dobře známe). Posaďte se ne židli a začneme. Stůl „vyšetřovatele" je naprosto vzorně uspořádaný  (viz. uspořádání plochy školní lavice ve filmu Básnici), ale zločinec si nemá ani kam položit dokumenty, které si sebou k projednávané věci přinesl. Tady si přečte poučení a pustíme se do toho. Kliknutím na obrázek nebo na odkaz spustíte video.

Trestní zákoník

§ 184

Pomluva

(1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

(2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci (1) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Že soudkyně JUDr. Smitková do svých usnesení píše hlouposti a lze tak důvodně pochybovat o její inteligenci, je sice údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit její vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jí v zaměstnání, ale v daném případě zde není naplněna základní podmínka, že by se jednalo o nějaký nepravdivý údaj. 

Trestní zákoník

§ 335

Zasahování do nezávislosti soudu

(1) Kdo působí na soudce, aby porušil své povinnosti v řízení před soudem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Když působíte na soudkyni, aby řádně vykonávala svojí funkci a nepsala do svých usnesení hlouposti, podle soudkyně JUDr. Smitkové je to trestné protiprávní jednání zasahování do nezávislosti soudu. Kdyby to nebyla otřesná realita, byl by to docela dobrý vtip.

A podíváme se ještě na poslední zločin, jak říká nprap. Kricfalušij je to to: „bééé“.

Trestní zákoník

§ 336

Pohrdání soudem

Kdo opakovaně

a) závažným způsobem ruší jednání soudu,

b) při takovém jednání se k soudu chová urážlivě nebo soud znevažuje, nebo

c) bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu anebo jednání soudu zmaří, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Když opakovaně působíte na soudkyni, aby nepsala hlouposti do svých usnesení, nedocházelo tím k průtahům v řízení a co nejdříve nařídila soudní jednání, podle soudkyně JUDr. Smitkové je to opakované rušení jednání soudu urážlivým znevažováním soudu, přestože doposud k žádnému soudnímu jednání ani nedošlo. Kdyby to nebyla otřesná realita i toto by byl velice povedený vtip.

A jak se tím vypořádá „vyšetřovatel“ nprap. Kricfalušij?

Upozornění návštěvníkům

Další díly vyšetřování nejsou televizní komedií z policejního prostředí a nejedná se ani o vachcimru v Putimi,  ale reálné vyšetřování probíhající na MO Police ČR Praha 10 Vršovice.

Zločinec: „Ještě jednou vám to opakuji, k žádnému soudnímu jednání nedošlo, rozuměl jste tomu?"

Vyšetřovatel: „No to je názor soudu, kterej to takhle napsal."

Zločinec: „A vy nemáte názor?"

Vyšetřovatel: „Já nemám žádný názor."

Zločinec: „Já vám říkám, pohrdání soudem se nemohlo stát, protože k žádnému jednání nedošlo."

Vyšetřovatel: „No potom mi to tady do výpovědi všechno uvedete, no to je jedno."

Zločinec: „Ale mně to jedno není."  

Vyšetřovatel: „Jo a zkrátka já říkám, mně je to jedno v tom smyslu, protože já vám pokládám otázky a něco mi na to dopovíte."

Zločinec: „Tak pojďme udělat nějakou vylučovací metodu."

Vyšetřovatel: „Počkejte, vyšetřování tady vedu já a ne vy. To si pleteme pojmy."

Video spustíte kliknutím na obrázek nebo na odkaz.

Když orgánu činném v trestním řízení sdělujete podstatné skutečnosti, není to pro vyšetřování vůbec směrodatné, protože nevedete řízení a musíte odpovídat jen na předem připravené otázky směřující výhradně k vašemu přiznání k trestné činnosti. Jiná možnost nepřichází v úvahu. Pro srovnání se můžete podívat na způsob, jakým vedl trestní řízení Soudce Obvodního soudu v Liberci Mgr. Skýba.  

To už mi došla trpělivost házet hrách na zeď, proto jsem ve smyslu § 30 odst. 1) trestního řádu vznesl námitku podjatosti. Mezi tím si ale ještě poslechneme, jak je nprap. Kricfalušij pracovně vytížený.

Vyšetřovatel má telefonát: „Já jsem v tomhle spisu moc nepokročil, abych řekl po pravdě, hmm“

Konec telefonátu

Vyšetřovatel: „Štyry otázky a je to“

Zločinec: „Ještě jednou. Vznáším proti vám námitku podjatosti."

Vyšetřovatel: „Takže potom to vyslechne třeba kolegyně. Nebo někdo jinej?"

Do děje se zapojuje další policista Karel.

Vyšetřovatel: „Karle“

Policista Karel naštvaně opouští svojí kancelář a jde pro jiného policistu.

Policista Karel: „Problémy…Tak já jdu pro jiného policistu jo.“

Vyšetřovatel: „Tak přijde jiný policista. Otázky jsou napsaný tak jako si to přečte.“

Přichází policista Karel a další policistka. „Péťa“ (vyšetřovatel) si sedá do křesla a bude dělat přísedícího, odchází „blonďatá“ průvodkyně budovou Police ČR a vyšetřování se ujímá nprap. Tesařová.

Vyšetřovatelka: „Můžete mi jenom tak krátce říct o co se jedná, ať jsem trochu v obraze?“

Zločinec: „Nechcete si mě předvolat na někdy jindy, než se v tom pani zorientuje?“

Vyloučený přísedící: „NE! To je jen jeden list“.

Video spustíte kliknutím na obrázek nebo na odkaz.

Výslech každého zločince je běžně prováděn v přítomnosti dalšího policisty. Ten si obvykle tento čas „krátí“ řešením vlastních případů (nebo alespoň předstírá nějakou práci). Zatímco do telefonu nprap. Kricfalušij říkal: „Já jsem v tomhle spisu moc nepokročil, abych řekl popravdě“, celou tu dobu seděl pohodlně v křesle za mými zády a přes vyloučení do vyšetřování zasahoval nebo alespoň s vyšetřující policistkou nonverbálně komunikoval.

Ani po změně vyšetřovatele nebylo další šetření jednoduché.

Zločinec: „Žádné jednání u soudu nebylo, takže takový trestný čin se ani nemohl stát.“

Vyšetřovatelka: „Hm,hm. Vy jste tam byl v jaké věci před tím soudem:“

Zločinec: „Nebyl jsem před soudem.“

Vyšetřovatelka: „Ne?“

Zločinec: „Ne! Jen jsme si se soudem jen dopisovali.“

Vyšetřovatelka: „Dopisovali aha.“

Zločinec: „Žádné jednání, ještě jednou vám to řeknu, žádné jednání.“

Vyšetřovatelka: „Nebylo to jako že byste byl předvolaný jako svědek.“

Zatím co se skuteční zločinci nerušeně pohybují po ulicích, kradou, ubližují malým dětem, čtyři policisté řeší naprostý nesmysl. 

XXIII. díl – Místo bezpečí a důvěry – pokračování

Po dalších asi 20 minutách se konečně dostáváme k jádru celé věci. O hlouposti policistů se vypraví celá řada vtipů. A teď se pozorně dívejte, jak „hloupá“ policistka během dvou minut pochopí to, co doposud nepochopila soudkyně JUDr. Smitková, předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorná, zástupkyně Veřejného ochránce práv RNDr. Seitlová, Veřejný ochránce práv JUDr. Varvařovský ani soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Knotková, JUDr. Šimková a JUDr. Vandáková.

Bezprostřední reakce nprap. Tesařové jasně dokazuje, že pokud jsem pochyboval o inteligenci soudkyně JUDr. Smitkové, pak to byla zcela přirozená reakce, která po přečtení usnesení  JUDr. Smitkové zákonitě musí napadnout asi každého. Pokud někdo píše naprosté hlouposti, pak přirovnání jeho inteligence k inteligenci houpacího koně je ještě velice uctivé.  Asi podstatně horší by byla představa, že se nejedná o hloupost, ale o nedbalost či snad dokonce úmysl.

Zločinec: „Takže teď jste se také možná dopustila trestného činu pomluvy nebo dokonce pohrdání soudem.“

Stejně jako rychle nprap. Tesařová pochopila, že soudkyně JUDr. Smitková píše do svých usnesení hlouposti, z mého obvinění velice rychle pochopila, že celé obvinění soudkyně JUDr. Smitkové je naprostý nesmysl. Po několika minutách trapného mlčení se to snažila zvrátit slovy:

„Nechytejte mě za slovo."

Ale že mě Police ČR „chytá za slovo“ a zabývá se tím několik policistů, jí už nedošlo a tak vyšetřování pokračovalo dál. 

Celý nesestříhaný záznam vyšetřování zde: 

 I. díl  www.edisk.cz/stahni/53057/vysetrovani_1_dil.wmv_88.55MB.html

II. díl  www.edisk.cz/stahni/30761/vysetrovani_2_dil.wmv_125.54MB.html

Každé zaměstnání má svoje specifika a vyžaduje určité znalosti. Zedník musí vědět, jak namíchat maltu, kuchař jak uvařit omáčku, řidič z povolání musí znát dopravní předpisy atd. Stejně tak by měl mít policista alespoň základní znalosti trestního zákoníku a dokázal rozlišit, co by mohl být nějaký trestný čin a co není trestné. V každém případě by pak měl znát Trestní řád, který upravuje postup orgánů činných v trestním řízení a mimo jiné i jasně vymezuje kdo je poškozený nebo kdo je nadřízeným orgánem v rámci trestního řízení. 

A teď se můžete podívat, jakými znalostmi oplývá nprap. Kricfalušij nebo nprap. Tesařová.

Zločinec:  „Kolik lidí se s tím bude ještě zabývat?“

Vyloučený vyšetřovatel:  „Hodně.“

Zločinec: „ A nestačilo by soudkyni zavolat, že udělala hloupost?“

Vyšetřovatelka a vyloučený vyšetřovatel sborově: „Néé. My k tomu nejsme oprávněný.“

 Zločinec: „A kdo je v tomto státě oprávněný říct soudkyni děláte stále dokola chybu?“

Vyloučený vyšetřovatel:  „Soud druhého stupně, protože police je podřízena soudu.“

(A to je teprve jen začátek.)

Vyloučený vyšetřovatel:   

„Ale podstatný je to, že soud je policii nadřízenej jo, v jakýchkoliv tědletěch věcech a to co soud stanoví, tak to já jsem povinen ….“  

 

Justice tedy úkoluje Policii ČR kriminalizací nepohodlných občanů, kteří poukazují na její závažná pochybení, aby tyto svoje pochybění zakryla a Policie ČR je v tom justici plně nápomocna, chápe to jako svojí povinnost. 

XXIV. díl – Trestní oznámení na soudkyni JUDr. Smitkovou

S ohledem na skutečnost, že i nprap. Tesařová svojí bezprostřední reakcí potvrdila, že soudkyně JUDr. Smitková píše do svých usnesení hlouposti a tím nepochybně dochází k neopodstatněným průtahům v řízení, podal jsem do protokolu na soudkyni JUDr. Smitkovou trestní oznámení pro maření úkolu úřední osoby dle § 330 trestního zákoníku.

Trestní zákoník

§ 330

Maření úkolu úřední osoby z nedbalosti

(1) Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Soudkyně JUDr. Smitová má právní vzdělání a měla by tedy znát alespoň základní známky trestných činů, přesto na mojí osobu podala trestní oznámení pro trestné činy, které se ani nemohly stát, je tedy zcela nepochybné, že se tím dopustila trestného činu křivého obvinění dle § 345 trestního zákoníku.

Trestní zákoník

§ 345

Křivé obvinění

(1) Kdo jiného lživě obviní z trestného činu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1nebo 2 značnou škodu,

b) spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem,

c) spáchá-li takový čin v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu,

d) spáchá-li takový čin v úmyslu zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin, nebo

e) spáchá-li takový čin na jiném, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Jak se s tím vypořádá Police ČR?

Také si předvolá soudkyni JUDr. Smitkovou, aby „odpověděla na čtyři otázky“ a  bude spolu s ní „hledat, kde je asi ta pravda“?

XXV. díl – Judikatura

V otázce kritických hodnotících soudů veřejných činitelů byla již vydána celá řada judikátů. Zcela nepochybně byl proto také z nového trestního zákoníku vyřazen § 154 odst. 2) starého trestního zákona, kdy základní právo na svobodný projev je třeba považovat za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy.

Starý Trestní zákon s účinností do konce roku 2009

Útok na státní orgán

§ 154

2)    Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

Otázkou kritických hodnotících soudů veřejných činitelů se opakovaně zabýval Ústavní soud. Jedním z judikátů v této věci je například nález Ústavního soudu IV. ÚS 23/05.  

Nález Ústavního soudu IV. ÚS 23/05

24. Při posuzování ústavní stížnosti se Ústavní soud řídil následujícími principy:

A) Svoboda projevu

25. Základní právo na svobodný projev je třeba považovat za konstitutivní znak demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy.

26. Věcí veřejnou jsou veškeré agendy státních institucí, jakož i činnost osob působících ve veřejném životě, tj. např. činnost politiků místních i celostátních, úředníků, soudců, advokátů, popř. kandidátů či čekatelů na tyto funkce; věcí veřejnou je ovšem i umění včetně showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost. Tyto veřejné záležitosti, resp. veřejná činnost jednotlivých osob, mohou být veřejně posuzovány. Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce o tom, že jde o kritiku dovolenou. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace občanské společnosti na věcech veřejných.

27. Má-li být svoboda projevu osoby kritizující v takových věcech omezena rozhodnutím soudu, je třeba, aby osoba dotčená prokázala, že kritika nebyla vyřčena v dobré víře nebo nešlo o fair kritiku. Přitom presumpcí dovolené kritiky je chráněn toliko hodnotící úsudek, nikoli tvrzení faktů, která v míře, v níž sloužila za základ kritiky, musí naopak důkazně prokazovat kritik sám, přičemž platí, že zásadně budou chráněna jen tvrzení pravdivých skutečností.

29. Pokud jde o hodnotící soudy, i přehánění a nadsázka, byť by byly i tvrdé, nečiní samy o sobě projev nedovoleným. Ani nepřípadnost názoru kritika z hlediska logiky a podjatost kritika nedovolují samy o sobě učinit závěr, že kritik vybočil z projevu, který lze označit za fair. Pouze v případě, že jde o kritiku věcí či jednání osob vystupujících ve věcech veřejných, která zcela postrádá věcný základ a pro kterou nelze nalézt žádné zdůvodnění (paušální kritika), je třeba považovat takovou kritiku za vybočující z fair projevu. Při tom je třeba vždy hodnotit celý projev uskutečňující se ve formě určitého literárního či publicistického či jiného útvaru, nikdy nelze posuzovat toliko jednotlivý vytržený výrok anebo větu.

Celé znění nálezu zde:

nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=55631&pos=1&cnt=1&typ=result

Dalším judikátem v otázce hodnotících soudů veřejných činitelů je rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 36 C 8/2008 v mediálně známé kause bývalá státní zástupkyně Mgr. Benešvová versus  Justiční mafie (Vesecká,  Němec,  Kučera,  Salichov,  Coufal,  Grygárek, Černovský). 

Rozsudek č. j. 36 C 8/2008

Strana 23

Jinými slovy, i soudci jsou de iure veřejnými osobami, u kterých lze s veřejnou kritikou počítat, a proto musí být tato kritika posuzována benevolentněji, než u jiných občanů.

Strana 25

Žalobci jsou politici a veřejně známí členové justice, což znamená, že je lze kritizovat přísněji, než je obvyklé.

Strana 27

Soud ovšem musí vycházet z presumpce toho, že hodnotící výroky jsou všeobecně dovolené, a také z toho, že do svobodné veřejné diskuse – zvláště v otázce veřejného zájmu- by mělo být zasahováno co nejméně. Forma výroků – i když v mnoha případech zjevně nevhodná - není proto sama o sobě dostatečná k tomu, aby soud žalobě vyhověl. Klíčovou otázkou pro rozhodnutí sporu bylo proto posouzení, do jaké míry je pravdivý skutkový základ všech žalovaných výroků.

Celé znění rozsudku zde: www.justicetv.eu/mozaika/pdf/mafie.pdf

Vyústění PŘÍBĚHU se nejvíce podobá kauze č.j. 6 T 189/2005 vedené u OS v Teplicích,  známého bojovníka za práva dětí a rodičů po rozvodu velkého kritika naší justice pana Luboše Patery, který si dovolil veřejně otevřeně kritizovat práci soudců, kteří se podíleli na jeho právní šikaně a porušování jeho práv, za což byl těmito soudci (přesněji soudkyněmi) kriminalizován.

Mezi soudci se najdou i „bílé vrány“, jako je mladý soudce OS v Teplicích Mgr. Pavel Kras, který se nezačlenil mezi početnou skupinu soudců, kteří se zpronevěřují soudcovské nezávislosti a nestrannosti, kdy kolegiálně kryjí nezákonnosti jeden druhého a ještě se mstí na občanovi, který si dovolil tyto novodobé diamóny oprávněně kritizovat. Je velkou škodou, že soudci s tak vysokým morálním kreditem plní svoje úkoly na nejnižším stupni soudnictví a netvoří právě vrchol naší justice.

Slova soudce Mgr. Pavla Krase v odůvodnění rozsudku č.j. 6 T 189/2005, kterým byl kritik justice pan Luboš Patera zproštěn obžaloby v plném rozsahu, nepotřebují žádného komentáře a tento judikát by měl být umístěn na vstupních dveřích všech našich soudů ve zlatém rámu.   

Rozsudek OS v Teplicích č.j. 6 T 198/2005

Aby justice v České republice byla skutečně nezávislá a odolávala tu slabšímu tu silnějšímu tlaku zejména exekutivy, který je charakteristický pro stále ještě mladé a neupevněné demokracie na území bývalého tzv. sovětského bloku, kdy prognóza do budoucnosti není právě příznivá, je nutné, aby se veřejnost o justici zajímala, aby její skutečné či domnělé přehmaty slušnou, byť důraznou formou kritizovala, aby dění v justici bylo předmětem co nejširšího veřejného zájmu a veřejné diskuse. Že při tom padnou někdy i tvrdší výroky musí být bráno jako daň za svobodu projevu. Rozhodně je krajně nešťastné ony tvrdé výroky stíhat a kriminalizovat, pokud samozřejmě nepřekročí určitou hranici, za níž se skutečně může jednat o trestný čin, neboť i soudci a advokáti mají právo na ochranu osobnosti. Zárověň se ale očekává u těchto skupin povolání, a to zejména soudců, jejichž profesní činnost není až tak ovlivnitelná např. neoprávněným očerňováním, jistá velkorysost ve vztahu k případným ostřejším prohlášením. Kreditu justice ve společnosti jistě nedodá podávání trestních oznámení na „nepohodlné“ účastníky řízení, kteří se snaží na svoje kauzy veřejně upozorňovat prostřednictvím svobodných médií, kteří se sdružují využívajíce svého práva sdružovacího v nejrůznější spolky justici monitorující a podobně. Zejména soudci by měli mít na zřeteli, že v jejich případě je právo na svobodu projevu přece jen poněkud nadřazeno nad právo na ochranu osobnosti, a to ve veřejném zájmu, byla by to konec konců veřejnost, na kterou by se – doufejme – obraceli v případě akutního ohrožení nezávislosti. Zkrátka justice by měla – byť někdy neoprávněnou – kritiku své práce (pakliže to nejsou výpady vysloveně lživé, zlovolné a štvavé a tedy naplňující znaky žalovaných trestných činů), nést důstojně a sebevědomě a nesnažit se kriminalizovat své oponenty, justiční systém musí být nastaven tak, aby dokázal absorbovat i řekněme kverulanty.     

Celé znění rozsudku zde: www.justicetv.eu/causy/zlospol/priloha/pdf/rozsudek.pdf

Spolu s tím však i slova pana Luboše Patery:

Dokud budou soudit i takoví soudci, jako je Mgr. Pavel Kras, je možné v naplnění idejí právního státu doufat. Samozřejmě za předpokladu, že se i ostatní křivě obviňovaní svobodní občané nenechají zastrašit a zlomit a budou se moci opřít o podporu svých blízkých i spravedlivě cítící a jednající veřejnosti. Všem, kteří takto stáli při mně, děkuji.

Luboš Patera

Na tomto místě musím poděkovat svému kamarádovi a velkému učiteli, který mě naplňuje svým optimismem a vírou ve spravedlnost.

Luboši, za všechno co jsem vedle tebe poznal a čemu jsi mě tím naučil, Ti děkuji.

Luboš  

XXVI. díl -  Vyřízení námitky podjatosti

Se zřetelem na poměr soudkyně JUDr. Smitkové k věci, kdy převrátila smysl žalobního návrhu, byl v rámci „doplnění“ žalobního návrhu podán návrh na její vyloučení z projednávání věci, protože lze důvodně pochybovat o její nepodjatosti viz. III. díl PŘÍBĚHU - Měsíc od podání žalobního návrhu.

Občanský soudní řád

Vyloučení soudců

§ 14

(1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Mezi tím však na mně soudkyně JUDr. Smitková podala trestní oznámení (viz. XXIII. díl  PŘÍBĚHU - Místo bezpečí a důvěry), kdy se oprávněnou kritikou její nekvalitní práce cítí jako poškozená. K námitce podjatosti však uvedla, že k účastníkům řízení nemá žádný vztah. Tím se dopustila trestného činu poškozování cizích práv dle § 181 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, protože nadřízený soud uvedla v omyl a způsobila mi tím újmu na právech, kdy Městský soud o této podstatné skutečnosti při svém rozhodování nevěděl. 

 Trestní zákoník

§ 181 Poškození cizích práv

(1) Kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že

a) uvede někoho v omyl, nebo
b) využije něčího omylu,

bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán,

a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci (1) jinému značnou újmu na právech,

A jak tedy o námitce rozhodl Městský soud v Praze?

Pro soudce Městského soudu v Praze JUDr. Paloncyovou, JUDr. Slivku a JUDr. Zimovou není známkou podjatosti k projednávané věci, když soudkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Smitková převrátila smysl žalobního návrhu a překrucováním skutečností, kdy jsem si měl stěžovat na „postup soudkyně v projednávané věci“ (§ 14 odst. 4 o. s. ř.), kolegiálně kryjí otřesnou kvalitu práce jiné soudkyně a ještě se vyhrožováním pořádkovou pokutou připojují k právní šikaně účastníka řízení, který se domáhá svého základního práva na projednání věci nestranným soudem. Podle poučení pak není proti takovému usnesení dovolání přípustné.

Pokud byla Česká republika do revoluce policejním státem, po revoluci stala justičním státem, kde soudci mohou do svých usnesení psát naprosté hlouposti, ostatní údajně nezávislí soudci hrubá pochybění jiných soudců kolegiálně kryjí a místo dohledu nad dodržováním zákonů zneužívají svojí pravomoc k právní šikaně občanů. Právní stát je jen Potěmkinova vesnice pro skutečné právní státy a občany, kteří zatím měli to štěstí, že se nemuseli stát zákazníky naší justice a na vlastní kůži pocítit otřesnou realitu.  Skutečný stav justice je přikrášlován stejně, jako bylo za socialismu přikrášlováno národní hospodářství a informace o skutečném stavu naší justice jsou mocensky umlčovány.

Wikipedie

Jako Potěmkinovy vesnice (stavění Potěmkinových vesnic) bývá označována snaha vylepšit něco více, než tomu tak ve skutečnosti je - falešně přikrášlit skutečnost a zastírat pravdivý stav věcí. Příkladem mohou být minulé i současné ekonomiky hlásící se k myšlenkám socialismu - např. i bývalé socialistické Československo, které na odiv vystavovalo některé svoje úspěchy, často bylo mnoho prvků národního hospodářství však nastaveno tak, aby se vytvořil dojem bohatší země (například záporná daň z obratu). Podobně se postupovalo i v jiných oblastech (rekonstrukce center měst apod.) a i v dalších socialistických zemích.

XXVII. díl -  Odvolání proti zamítnutí námitky podjatosti

Ani soudci Městského soudu v Praze JUDr. Paloncyová, JUDr. Slivka a JUDr. Zimová si s platnými zákony hlavu příliš nelámou a tak do poučení uvedli, že proti jejich rozhodnutí není možné podat dovolání, jako kdyby se jednalo o rozhodnutí v odvolacím řízení. V daném případě se však jedná o rozhodnutí v prvním stupni a musí tedy být přípustný běžný opravný prostředek odvolání. Proti zamítnutí vyloučení soudkyně JUDr. Smitkové jsem tedy podal odvolání.

Celé odvolání zde: Odvolání proti nevyloučení soudkyně Smitkové.pdf (91,6 kB)

Až po podání odvolání jsem k námitce podjatosti k této věci našel nález Ústavního soudu uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS ve svazku 36 pod čl. 6.

Sbírka nálezů a usnesení ÚS svazku 36, článek 6

Nestrannost soudu má dva aspekty: nestačí,  že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti. Je-li podána obžaloba pro trestný čin útoku na veřejného činitele k soudu, kde působí soudce, který měl být tímto trestným činem poškozen, jsou dány důležité důvody k tomu, aby věc byla příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu.

Z toho lze odvodit, že pokud se soudkyně JUDr. Smitková cítí mojí kritikou její otřesné práce natolik poškozená, že si vymyslela několik trestných činů (které se nikdy nemohly stát) a podala na mě trestní oznámení, pak zde jsou zcela oprávněné pochybnosti o její nestrannosti bez ohledu na její účelové tvrzení o nepodjatosti. Z uvedeného důvodu jsem o tuto skutečnost doplnil svoje odvolání.

Celý text zde: Doplnění odvolání proti nevyloučení soudkyně Smitkové.pdf (46,7 kB)

XXVIII. díl – Trestní oznámení na soudkyni JUDr. Smitkovou

Soudkyně JUDr. Smitková se nepochybně dopustila trestného činu poškozování cizích práv dle § 181 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, protože uvedla v omyl soudce Městského soudu v Praze, kdy k námitce podjatosti uvedla, že k mojí osobě nemá žádný poměr, proto jsem na ní podal trestní oznámení na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10.

Celé trestní oznámení zde:

Trestní oznámení na JUDr Smitkovou poškozování cizích práv.pdf (70,6 kB)

A jak vyřídilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 trestní oznámení na soudkyni?

Přestože jsem v trestním oznámení výslovně uvedl, že se nejedná o nespokojenost účastníka s průběhem řízení, státní zástupce OSZ pro Prahu 10 Mgr. Bc. Vlha trestní oznámení „přehodnotil“ na stížnost a v rozporu s § 158 odst. 1) trestního řádu neučinil ani jediné opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Trestnou činnost soudkyně JUDr. Smitkové navíc „odložil“ pouhým dopisem bez usnesení, které by obsahovlo řádné odůvodnění důvodu překvalifice trestního onámení na stížnost.  

 Ve smyslu poučení jsem proti přehodnocení trestního oznámení na stížnost prodal námitku k  Městskému státnímu zastupitelství.

 Celá stížnost zde: Žádost o výkon dohledu nad OSZ Praha 10.pdf (146,7 kB)

Stejné státní zastupitelství však evidentně nesmyslné trestní oznámení soudkyně JUDr. Smitkové na (s)prostého občana postoupilo dle § 158 odst. 1) trestního řádu policejnímu orgánu MO Police ČR Praha 10 Vršovice k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že došlo k nějakému trestnému činu.

Zákony v tomto údajném právním státě jsou zneužívány proti prostým občanům a trestná činnost „všemocných“ soudců je „kryta“ orgány činnými v trestním řízení. 

Nový Nejvyšší státní zástupce JUDr. Zeman v rozhovoru s Právem uvedl, že bude klást důraz na to, aby dozorový zástupce byl odpovědný za svoje kauzy, aby to nebylo rozmělňováno nějakými dalšími pokyny a aby státní zástupci respektovali zákon.

Více zde: www.novinky.cz/domaci/221778-novy-nejvyssi-statni-zastupce-pavel-zeman-chce-rozhodovat-bez-politickych-vlivu.html

Adikia tedy vyzve JUDr. Zemana, aby neprodleně zrušil pokyn obecné povahy vydaný JUDr. Benešovou, podle kterého státní zástupci přehodnocují trestní oznámení na soudce jako nespokojenost účastníka s průběhem řízení a uvidíme, zda se opět nejedná o pokračující Potěmkinovu vesnici právního státu.

Trestní oznámení na soudkyni OS pro Prahu 4 JUDr. Smitkovou přehodnocené na stížnost se tak na místo k příslušnému policejnímu orgánu dostalo k vyřízení k předsedkyni OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné. Ta byla z postupu státní zástupce OSZ pro Prahu 10 Mgr. Bc. Vlhy natolik „zmatená“, že se na mě obrátila následujícím dopisem.

Překlad dopisu předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné pro neznalé justičního nářečí:

Vážený pane,

mám to rovnou hodit do koše nebo vám mám napsat, že jsem to jako stížnost vyřešila vyhozením do koše?

                                                                                            předsedkyně OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorná 

Dopis předsedkyně OS pro Prahu 4 je ale pozitivním signálem, že alespoň někdo ze soudců OS pro Prahu 4 je schopen pochopit text psaný v úředním jazyku, kdy nepochopení mého žalobního návrhu ze strany soudu (soudkyně JUDr. Smitkové) zcela zbytečně vznikl celý PŘÍBEH. Pokud se tedy někdo budete obracet s nějakým žalobním návrhem apod. na OS pro Prahu 4, zašlete ho přímo k rukám předsedkyně soudu JUDr. Pokorné. Ušetříte tím svojí duševní rovnováhu a moře času.

Odpověď předsedkyni OS pro Prahu 4 JUDr. Pokorné

Paní předsedkyně,

jsem mile překvapen, že když někteří soudci vašeho soudu (JUDr. Smitková) nejsou schopni pochopit text psaný v úředním jazyku, že alespoň předsedkyně OS pro Prahu 4 to bravurně zvládne.

Ano!  Pochopila jste to velice správně, že jsem ve svém podání k OSZ pro Prahu 10 uvedl, že se nejedná o stížnost, ale o trestní oznámení.  

Bohužel vám nejsem schopen vysvětlit, proč podobnou poruchou chápání textů v úředním jazyku mimo soudkyně JUDr. Smitkové trpí také státní zástupce  OSZ pro Prahu 10 Mgr. Bc. Vlha. Na to se ho budete muset zeptat osobně, až mu vrátíte trestní oznámení na soudkyni JUDr. Smitkovou, protože si skutečně nepřeji řešit trestní oznámení jako stížnost a dožaduji se řádného postupu dle platného trestního řádu.

Je velká škoda, že jste před časem stejně pozorně nečetla mojí stížnost na soudkyni JUDr. Smitkovou a kolegiálně jste kryla její otřesnou kvalitu práce. Řádným vyřízením této mojí stížnosti jste si totiž mohla ušetřit čas, který teď musíte věnovat důsledkům Vaší v právním státě nevhodné soudcovské loajality.

Jak provedlo výkon dohledu Městské státní zastupitelství v Praze?

Podle obsahu dopisu Městské státní zástupkyně v Praze JUDr. Bachtíkové se zdá, že problém s pochopením textu se justicí šíří jako silně nakažlivá choroba a postupně postihuje nejen soudce, ale i státní zástupce. Nejvyšší státní zástupce JUDr. Zeman však v médích tvrdí, že drtivá většina státních zástupců jsou kvalifikovaní odborníci na svém místě. Problém s chápáním textů je tedy nepochybně dán Pokynem obecné povahy č. 12/2003 NSZ vydaný JUDr. Benešovou, který státním zástupcům ukládá přehodnocovat trestní oznámení na soudce na stížnosti.

 POKYN OBECNÉ POVAHY 12/2003

nejvyššího státního zástupce ze dne 19. prosince 2003, jímž se upravuje postup státních zástupců při trestním stíhání osob, při výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním a postup v trestním řízení soudním.

Čl.16

Vyřizování podání, jež nelze posuzovat jako trestní oznámení

1) Prověřování státní zástupce neprovádí. Je však oprávněn objasnit v potřebném rozsahu povahu podání označeného jako trestní oznámení (§ 14 až § 16 zákona).

3) Jestliže je příslušnému státnímu zastupitelství doručeno podání označené jako oznámení o trestném činu, státní zástupce přezkoumá, zda v podání jsou uvedeny alespoň základní skutečnosti umožňující závěr o podezření ze spáchání skutku, který lze posoudit jako trestný čin o takový případ však nejde, spatřuje-li podatel podezření ze spáchání trestného činu jen ve výkonu působnosti soudu, státního zastupitelství nebo jiného státního orgánu nebo v plnění povinností svědka, znalce, tlumočníka či osoby, která podala odborné vyjádření, pokud z obsahu podání nevyplývá zřejmé porušení zákona způsobem zakládajícím možné podezření z trestného činu.

4) Trestním oznámením nejsou zejména

a) podání, která ani po případném doplnění podle odstavce 3 neobsahují údaje, z nichž lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, ač oznamovatel tvrdí, že jde o trestní oznámení, nebo je tak výslovně označil,

m) podání vyjadřující nespokojenost oznamovatele s postupem či rozhodnutím soudu,

Pokyn obecné povahy č.12/2003 NSZ tak zjevně odporuje základnímu principu právního státu - rovnosti před zákonem, kdy je soudcům poskytována nezákonná imunita při výkonu jejich pravomoci. Pokud by měla být soudcům poskytována imunita i při nezákonném výkonu jejich pravomoci, zcela nepochybně by je platný Trestní zákoník nedefinoval jako úřední osoby dokonce hned na prvním místě (viz. § 127 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku).

Trestní zákoník

§ 127 Úřední osoba

(1) Úřední osobou je

 a) soudce,

(2) K trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení  trestního  zákona  vyžaduje,  aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností.

Trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 trestního zákoníku a maření úkolu úřední osoby dle § 330 trestního zákoníku se tedy ve smyslu § 127 odst. 2 trestního zákoníku nevztahují pouze na bezvýznamné státní úředníky, ale vztahují se i na „slovutné“ soudce právě v souvislosti s výkonem jejich funkce. Díky nezákonné imunitě poskytované státními zástupci se pak soudci zcela běžně dopouštějí uvedených trestných činů spolu s trestným činem poškozování cizích práv dle § 181 trestního zákoníku zejména v opatrovnických sporech.

Proto jsem se obrátil na JUDr. Zemana s tím, aby neprodleně zrušil čl. 16 Pokynu obecné povahy č. 12/2003 NSZ.  Uvidíme, zda JUDr. Zeman dostojí svým veřejným prohlášením nebo zda bude jen „novým lakem na veskrze prohnilé karoserii“ naší justice.

Vážený pane JUDr. Zemane.

Po jmenování do funkce Nejvyššího státního zástupce jste v médiích uvedl, že působnost NSZ na nižší složky je velice omezená a nebudete nijak ovlivňovat státní zástupce, kteří mají postupovat aktivně z vlastní iniciativy bez ohledu na postavení osob podezřelých z trestné činnosti.

Z uvedeného důvodu Vás tedy vyzývám k neprodlenému zrušení čl. 16 Pokynu obecné povahy č. 12/2003 nejvyššího státního zástupce (JUDr. Marie Benešové) ze dne 19. prosince 2003, který v hrubém rozporu s platným trestním řádem, ukládá státním zástupcům nepostupovat aktivně z vlastní iniciativy v případě trestních oznámení na soudce a tyto oznámení přehodnocovat na stížnosti. Takový postup zjevně odporuje základnímu principu právního státu - rovnosti před zákonem. Pokud by měla být soudcům poskytována imunita i při nezákonném výkonu jejich pravomoci, zcela nepochybně by je platný Trestní zákoník nedefinoval jako úřední osoby dokonce hned na prvním místě (viz. § 127 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku). Trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 trestního zákoníku a maření úkolu úřední osoby dle § 330 trestního zákoníku se tedy nevztahují pouze na bezvýznamné státní úředníky, ale vztahují se i na „slovutné“ soudce právě v souvislosti s výkonem jejich funkce. Díky nezákonné imunitě poskytované státními zástupci se pak soudci zcela běžně dopouštějí uvedených trestných činů spolu s trestným činem poškozování cizích práv dle § 181 trestního zákoníku zejména v opatrovnických sporech.

Na reálný příklad nepřijatelného poskytování imunity soudcům se můžete podívat na internetové prezentaci soudcovské zlovůle www.adikia.cz . Trestní oznámení na soudkyni OS pro Prahu 4 JUDr. Smitkovou bylo státním zástupcem OSZ pro Prahu 10 Mgr. Bc. Vlhou přehodnoceno na stížnost, přestože bylo v trestním oznámení výslovně uvedeno, že se o stížnost nejedná. V rozporu s trestním řádem (ale v souladu s pokynem obecné povahy č. 12/2003 NSZ) nebylo provedeno vůbec žádné šetření, zda došlo k nějakému trestnému činu a věc byla bez řádného usnesení „odložena“ jako stížnost k předsedkyni OS pro Prahu 4. Ta z toho byla natolik zmatená, že se mě musela dopisem dotázat, zda má věc řešit jako stížnost, když jsem uvedl, že se o stížnost nejedná.

V médiích jste uvedl, že pokud je občan nespokojený s postupem státního zástupce, že se má obrátit na nadřízené státní zastupitelství a požádat o výkon dohledu. Tento postup je přímo upraven trestním řádem. I v tomto konkrétním případě jsem požádal o výkon dohledu a moje žádost byla státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. Bachtíkovou přehodnocena jako žádost o poskytnutí informace, jak bylo OSZ pro Prahu 10 vyřízeno moje trestní oznámení a postoupena zpět na OSZ pro Prahu 10.

V médiích jste také uvedl, že státní zastupitelství participují na dosahování spravedlnosti. Věřím, že jste tím nemyslel, že si budou státní zástupci dělat z občanů legraci a podle svého uvážení přehodnocovat trestní oznámení na stížnosti, žádosti o výkon dohledu na žádosti o poskytnutí informace a přesměrovávat mezi sebou korespondenci ve zjevné snaze „zamést trestnou činnost soudců pod stůl“.

V médiích jste také uvedl, že budete bez milosti na státní zástupce podávat kárné žaloby. Berte tedy můj dopis zároveň i jako podnět ke kárné žalobě na státního zástupce OSZ pro Prahu 10 Mgr. Bc. Vlhu a státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze JUDr. Bachtíkovou.

Rád bych věřil, že dostojíte svým veřejným prohlášením a budete mě informovat o učiněných opatřeních.

V Praze dne 15. ledna 2011                                                                 Luboš Meszner          

IIXXX díl – Odmítnutí žaloby na úpravu výživného

Jak se dalo očekávat, po rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým nebyla soudkyně JUDr. Smitková vyloučena z projednávání mých věcí, vydala tato soudkyně usnesení, kterým odmítla můj žalobní návrh na úpravu vyživovací povinnosti dle Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného ve zjevném úmyslu bránit průchodu mých práv, protože jsem si dovolil kritizovat její otřesnou kvalitu práce. 

Tím bylo porušeno moje právo na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1) LZPS, kdy o mojí věci rozhodovala soudkyně, u které jsou dány důvody pro její vyloučení, kdy nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ke vztahu k účastníkům řízení, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávnění pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zádní může mít význam. 

Nález Ústavního soudu III. ÚS 441/04

Usnesením č. j. 43 Nt 6207/2002-54 ze dne 28. 4. 2003 soudkyně JUDr. O. K. vyslovila, že je podle § 30 odst. 1 trestního řádu vyloučena z projednání návrhu na obnovu řízení. K podjatosti však podle odůvodnění došlo proto, že odsouzený (stěžovatel) při veřejném zasedání o předchozím návrhu na obnovu řízení samosoudkyni slovně napadl tím, že by měla zvažovat odchod z justice, a dále měl podle státní zástupkyně při odchodu ze soudní síně prohlásit, že bude usilovat o to, aby soudkyně v justici nezůstala. Za těchto okolností nebylo lze zcela vyloučit poměr soudkyně k projednávané věci, resp. určitou podjatost vůči odsouzenému.

Usnesením č. j. 43 Nt 6207/2002-57 ze dne 14. 7. 2003 se v této věci vyloučila další soudkyně. Odsouzený byl soudkyní souzen za obdobný trestný čin pod sp. zn. 4 T 143/2001 a byl jí v prvním stupni shledán vinným (odvolacím soudem však byl zproštěn obžaloby). Nadto ve věci proti Z. Z., sp. zn. 4 T 182/2001, souzené touto soudkyní se R. M. (pozn. red.: stěžovatel) jako veřejnost choval nevhodně. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu mohou podle odůvodnění usnesení zavdávat domněnku podjatosti samosoudkyně JUDr. I. P.

Evropský soud pro lidská práva v řadě svých rozhodnutí vyložil, že nestrannost soudu má dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 - 44). 

Celý nález zde: Nález III ÚS 441_04.pdf (139,4 kB)

Česká justice si však s důvěryhodností soudní moci hlavu vůbec neláme. Díky sametové revoluci zde kontinuálně soudí soudci, kteří slibovali dohled nad dodržováním socialistické ústavy a komunistických zákonů. Rozhodně se tedy nejedná o žádné osobnosti s vysokým morálním kreditem, jako jsou soudci ve vyspělých právních státech bez komunistické minulosti. Justice je těmito lidmi prošpikovaná (viz. seznam soudců, kteří byli členy zločinecké KSĆ) a v zájmu zachování si svých koryt, kryje jeden soudce špatnosti druhého soudce a společně skrze svou pravomoc právně šikanují „nespokojené“ zákazníky justice, kteří mají tu drzost (přesněji odvahu) otevřeně kritizovat jejich špatnou práci a dožadovat se průchodu svých práv u skutečně nestranného soudu.

Zvažte odchod z justice! Pro časté zákazníky naší justice (zejména rozvedené otce) je nález Ústavního soudu III. ÚS 441/04 zásadní, kdy  jako důvod pro vyloučení soudce plně postačuje kritika jeho práce s doporučením opustit justici nebo se jako veřejnost při jiných jednáních příslušného soudce chovat nevhodně (např. hlasitě kritizovat jeho špatnou práci nebo nadržování některému z účastníků řízení - matkám).

Proti odmítnutí žaloby jsem se řádně odvolal a upozornil na skutečnost, že ve věci rozhodovala soudkyně, která měla být ve smyslu nálezu ÚS III. 441/04 zcela nepochybně vyloučena z projednávání věci. V odvolání jsem se vyjádřil i k vlastnímu odmítnutí žaloby, kdy odmítnutí žaloby je postaveno na snůšce lží a zástupných problémech ve zjevné snaze poškodit mojí osobu. Kdo sleduje PŘÍBĚH od samého začátku, nenajde v odvolání nic nového, co by zde již nebylo uvedeno. Rodičům (přesněji otcům), kterým naše justice odpírá (nebo již odepřela) právo na rodinný život a udělala z nich jen „chodící peněženky“ (plátce výživného), však může být odvolání užitečnou pomůckou při komunikaci se soudem.

Celé odvolání zde: Odvolání proti zamítnutí žaloby.pdf

Na soudkyni JUDr. Smitkovou podávám další trestní oznámení pro zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 441/04 se sama vyloučit z projednávání věci, kdy je zjevně zaujatá proti mojí osobě, protože se mojí kritikou její otřesné kvality práce cítí natolik poškozená, že na mě podala trestní oznámení. To však neučinila a na základě lživých tvrzení (údajné neuvedení konkrétní částky výživného) a zástupných problémech (údajná nevykonatelnost rozhodnutí) odmítla můj žalobní návrh ve zjevném úmyslu zneužít svojí pravomoc úřední osoby k vykonání pomsty a způsobit mi tak značnou škodu ponecháním výživného několika násobně vyššího něž jaké by mělo být dle Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocení rozhodování soudů v otázce výživného a závažnou újmu na právech daných čl. 36 odst. 1) LZPS domáhat se svých práv ve smyslu čl. 4 odst. 3)  LZPS (povinnosti musí platit pro všechny podobné případy stejně) u nezávislého a nestranného soudu.

Celé trestní oznámení zde:

Trestní oznámení na JUDr. Smitkovou zneužití moci úřední osoby.pdf (79,9 kB)

V žádném případě se však nenechám zastrašit a za pravdu budu bojovat dál.

PRAVDA  musí zvítězit nad lží a nenávistí.  

Věřím, že se mě spravedlivě cítící a jednající veřejnost podpoří a nenechá mě v tomto boji samotného.

Luboš Meszner