Blázinec? Ne, to je český stát a soud!

autor Georgius Glacensis   

Opakovaně bylo na stránkách Adikia.cz poukázáno na skutečnost, že výživné si soudní stolce určují podle svého momentálního duševního rozpoložení. Dlouho jsem si sám myslel, že opravdu není možné, aby částka výživného byla závislá na tom, kde a kdo kauzu soudí. Nikoliv jen od vlastních příjmových možností rodičů a potřeb konkrétních dětí. Po seznámení s více než stovkou opatrovnických příběhů musím se i já domnívat, že soudem určená konečná částka výživného je téměř nezávislá na příjmových možnostech či majetkových poměrech rodiče. Je to prostě taková státní loterie, ovšem s pravidly, které jsou průběžně upravovány a měněny.

V této hře ovšem prohrávají zejména děti.

Jak jsem již dříve uvedl, v rámci šetření krádeže zvukové nahrávky z jednání soudu policisté vyslýchali jak justiční pomahačská hovádka, tak také další soudní úředníky a oslovili i samotnou bohyni na Olympu – opatrovnickou soudkyni (Jak rodiče přicházejí o iluze). Jako poškozený jsem měl nárok nahlížet do policejního spisu, byť tento požadavek pomahače a chrániče nejdříve hodně překvapil. Ve spisu byla založena kopie listiny ze soudu, kterou jsem z opatrovnického spisu neznal a která rozhodně nesouvisela se zvukovým záznamem. Prostě do spisu někdo založil něco, co ovšem ukazuje, že soudy při zjišťování majetku rodičů, tedy převážně otců, využívají veškeré státem zřizované evidence k tomu, aby konkrétní částka výživného byla co nejbližší požadavkům toho rodiče, kterému je dítě svěřeno do péče.

V tomto konkrétním případě soud u matky nezjišťoval z majetkových příjmů téměř nic a spokojil se jen s neověřenou kopií jednoho daňového přiznání za jeden jediný rok i přes námitky otce, že existuje něco jako opravné daňové přiznání a matka je zkušená finanční konzultantka. U otce musel jeho zaměstnavatel (a současně také podavatel daňových přiznání) doložit nejen daňová přiznání, ale také jednotlivé složky mzdy za posledních 8 roků. Už to by vydalo na samostatný román o rovnosti před soudy podle pohlaví, ovšem to není stále vše. U otce si soud také nechal udělat výpis z evidence vozidel vedený dopravními úřady. Jaké bylo překvapení, když se otec o sobě dočetl, že vlastní celkem tři aktuálně provozovaná motorová vozidla. Ovšem ve skutečnosti vlastnil a užíval jen favorita pořízeného naštěstí ještě před vznikem manželství, jinak by už ani toho asi neměl. Takže překvapený otec navštívil odbor dopravy příslušného pověřeného obecního úřadu a tam si sám nechal udělat výpis evidence vozidel a už nebyl tak překvapen když zjistil, že ke svému staršímu vozu vlastní prý ještě zánovní luxusní motocykl a obytný vůz. Takže k vlastnímu vozidlu o hodnotě max. 12 litrů nafasoval ještě dva kousky za cca 2 mega!

Sympatická úřednice na dotaz, jak se člověk stane majitelem vozidel o kterých nic neví odpověděla, že když je nekupoval, tak je buď dostal nebo zdědil. Ani jedno z toho nepostihlo opět zase překvapeného otce, ovšem začínal vrtat červík pochybností. Je to nepřesnost v databázích nebo úmysl? Odpovědět bez znalosti relevantních dat skutečně nejde, pokud ovšem člověk není soudcem znalým všeho, zejména po studiích v Plzni.

Otec požádal své známé o to, aby si také udělali výpisy z evidence vozidel. Žadatelé byli z různých okresů i různého věku a pohlaví. Z celkem 31 lidí získalo odlišné údaje o svém vozovém majetku celkem 7 osob.  Jediná, špatnou evidencí postiženou ženou, která úředně vlastnila vozidlo a přitom sama nejen nikdy v minulosti žádné motorové vozidlo nevlastnila, tak také neměla nikdy ani řidičský průkaz a bylo ji při zjišťování údajů 76 let. Šest mužů dle výpisu vlastnilo různý počet aut či motocyklů, o jejichž původu ovšem neměli ani tušení. V jednom případě bylo v evidenci i auto z roku 1960, které bylo majitelem zrušeno kolem roku 1986.

Takže pokud soudy vychází při stanovování výživného z podobných hloupostí pak je jasné, proč nafasovat od soudu výživné je skutečně novodobá státní loterie. Ovšem také diskriminace žen, neboť jim státní šiml v registru žádné vozy nepřiděluje. Nebo je to obráceně a diskriminování jsou tímto muži při stanovování výživného?

Adikia zcela nezávisle na tomto článku potvrzuje stejnou zkušenost s evidencí motorových vozidel. I v mém případě si soudní stolice nechala předložit výpis z evidence vozidel a v opatrovnickém řízení jsem se tak dozvěděl, že jsem stále majitelem motocyklu Jawa 50 (kozího dechu), ačkoliv jsem jej asi jako desátý majitel před nástupem na vojnu v roce 1978 prodal na součástky. S ohledem na rok výroby by musel být jedině zázrak, kdyby tato „motorka“ ještě byla schopna provozu. Jenže tohle proti otcům zaujaté a navíc tupé soudní stolici nikdo nevysvětlí. Ta vidí jen motorku, ze které může vyměřit výživné.